Alan Rickman, 3 roky od jeho odchodu

V jeho hodinách nebylo žádné pošetilé mávání hůlkou, ani žádná přihlouplá zaklínadla. Přesto jsme všichni kouzlo jeho osobnosti milovali. Jsou to již 3 roky, co nás 14. ledna 2016 opustil Alan Rickman, aby se vydal, jak Brumbál s oblibou říkával, na další velké dobrodružství. Alan Rickman ovšem nebyl jen Severusem Snapem. Pojďme na něj zavzpomínat a připomeňme si i některé z jeho dalších slavných rolí.

Celým jménem Alan Sidney Patrick Rickman se narodil 21. února 1946 v Londýnské čtvrti Hammersmith a již od dětství se u něj projevoval talent pro herectví. Přesto se k herectví dostal až v roce 1978, kdy se připojil ke Královské shakespearovské společnosti. Na své dětství vzpomínal jako na šťastné, i když poněkud chudé, poté co jeho otec zemřel na rakovinu, když bylo Alanovi 8 let.

Jeho herecký talent mu zajistil stipendium na Latymerově reálce v Londýně (Latymer Upper School, v podstatě gymnázium pro 11-18leté studenty), kde hrál v několika školních představeních. Později studoval grafický design a po absolvování si založil vlastní designerské studio Graphiti. Navštěvoval také amatérský dramatický kroužek, kde se v roce 1965 setkal se svojí životní partnerkou, Rimou Hortonovou, oženil se s ní ale až v roce 2012.

Herecký zlom přišel v roce 1985, kdy hrál v adaptaci Nebezpečných známostí francouzského spisovatele Choderlose de Laclose. Role Vikomta de Valmont byla upravena přímo pro Rickmana, který následně ve své záporácké roli zazářil v Londýně a posléze i na Broadwayi, což mu vyneslo nominaci na cenu Tony.

Tím bylo zaděláno na role záporných postav a protože jeho výkon neušel pozornosti Hollywoodu, dostal možnost předvést se na stříbrném plátně v nezapomenutelné roli teroristy Hanse Grubera v první Smrtonosné pasti. Později prohlásil, že roli dostal hlavně díky tomu, že byl ochoten kývnout na levnou částku.

Přes další role v devadesátých letech, z nichž některé si níže připomeneme, se pak přiletaxoval a navždy zůstal v našich srdcích jako Severus Snape. Pro tuto postavu si jej výslovně vyžádala sama   J. K. Rowlingová, a dokonce, aby mohl postavu hrát na 100 %, mu na jeho žádost prozradila pozadí příběhu Severuse Snapea, což kromě ní nikdo neznal a ještě pár let znát neměl (a Alan nikdy neprozradil, co všechno mu Rowlingová o Snapeovi řekla).

Krom účinkování v dalších rolích se také stal čestným prezidentem nadace pro podporu mladých nadějných umělců v chudobě, IPAT (International Performers Aid Trust). Bohužel zanedlouho prohrál svůj (pro veřejnost tajný) boj s rakovinou.

A když tedy zrovna neučí stádo tupohlavců, jak vařit lektvary, kde ho tedy ještě můžeme vidět?

Kromě zmiňovaného Hanse Grubera zazářil Alan Rickman v několika dalších trhácích. Fanoušci historických velkofilmů mohou obdivovat jeho šerifa z Nottinghamu v Robinu Hoodovi: Králi zbojníků. Málokdo dokáže zapomenout na ohavného šerifa, který chtěl Robinovi (K. Costner) ukrást jeho milovanou Marion.

U historie zůstal i v roli televizního filmu Rasputin, kde si zahrál titulárního popa a léčitele. Stejně tak historicky zasazená, ačkoliv tentokráte fiktivní, byla role plukovníka Brandona ve zpracování Rozumu a citu od Jane Austenové.

Zabrouzdal také do žánru sci-fi, když si v Galaxy Questu zahrál Alexandra Danea, herce, který je posledních 20 let identifikován s postavou (fiktivního) titulárního seriálu, Dr. Lazara. Když jste fanoušci Harryho Pottera, z Rickmanova depresivního Alexandra Severuse Snapea rozhodně vycítíte (nebo možná naopak, první filmový Potter byl až 2 roky poté).

Po boku mnoha dalších slavných herců jsme jej mohli vidět v romantické komedii Láska nebeská, coby Harryho Williamse, manažera, který trpí nerozhodností, zda zůstat věrný své manželce, nebo si začít románek se svojí sekretářkou.

V moderním zpracování (2005) Stopařova průvodce po Galaxii jsme sice jeho tvář nemohli vidět, ale v původním znění propůjčil svůj hlas paranoidnímu androidovi Marvinovi.

Rolí měl samozřejmě mnohem více než tento výčet, ale zmiňme nakonec ještě Alenku v říši divů (2010) a Alenku ve světě za zrcadlem (2016), kde propůjčil hlas houseňákovi Absolemovi, přičemž druhý z těchto filmů byl jeho poslední rolí a do kin šel až po jeho smrti. A drobná zajímavost: Alan nesnášel nálepku herec padouchů.

Snape, Snape, Severus Snape

Ian Fleming, autor Jamese Bonda, napsal mnoho strhujících příběhů plných akce, napětí a zvratů, ale Jo Rowlingová mu nepochybně konkuruje s příběhem Severuse Snapea coby dvojitého agenta, o kterém jsme až do poslední chvíle v Relikviích smrti pořádně nevěděli, na čí straně vlastně stojí.

Teď již víme, že se způsobem sobě vlastním a riskantně, s ohledem na jeho pozici ve Voldemortově vnitřním kruhu, snažil Harryho chránit. A nebylo to, jak se může zdát, z nějakého nutkání kvůli životnímu dluhu vůči Jamesi Potterovi, ale z lásky k Harryho matce Lily. Asi by bylo zajímavé vědět, zda by se k Harrymu choval jinak, kdyby byl Voldemort poražen už v roce 1981, jestli by se přenesl přes nenávist k Jamesovi a mohl svoji lásku k Lily projevit lepším chováním k Harrymu.

Co ale o Snapeovi ještě víme? Třeba to, že předlohou pro Snapea byl učitel, který Rowlingovou učil chemii. A když už je řeč o učitelování, Snape byl jak nejmladším učitelem Bradavic, tak nejmladším ředitelem. Hmm, kotle nebo zkumavky, nebezpečné je oboje… a bude z toho mýdlo? Ví Bůh.

Po Druhé válce napsala Rita Holoubková o Snapeovi knihu Snape: gauner nebo světec? a ačkoliv nevíme, co o něm navykládala (nejspíše spoustu hnoje), jednou z informací, která se mohla v knize objevit, by bylo, že Snape byl jediným Smrtijedem, který dokázal vykouzlit patrona.

Další zajímavostí je, že podle původních skic měl Severus mít strniště a při plánování filmů se uvažovalo o ztvárnění hercem Timem Rothem. Ten však dal přednost Planetě opic, kde mu filmovou magií narostlo víc než jen strniště, a my jsme získali Alana Rickmana, když producenti přihlédli k přání Rowlingové.

I když všichni víme, že smrt je jen další velké dobrodružství, chybíš nám, Alane!

Jeho život byl plný zážitků. V kostce si ještě připomeňme významná data jeho života, která na něj měla velký vliv:
Narození: 21. února 1946
Úmrtí otce: 1954
Zakončení Latymerovy reálky, nástup na vysokou školu umění a designu v Chelsea: 1964
Setkání s Rimou Hortonovou: 1965
Absolvování VŠ, založení designerského studia: 1967
Královská akademie dramatu, oficiální začátek herecké kariéry: 1972-1974
Role Tybalta z Romea a Julie v televizním zpracování BBC – první role před kamerou: 1978
První velká role a velký úspěch – Hans Gruber ve Smrtonosné pasti: 1988
Zisk ceny BAFTA za herce v podpůrné roli (šerif z Nottinghamu – Robin Hood: Král zbojníků): 1992
Zisk ceny Emmy za roli Rasputina: 1996
Sňatek s Rimou Hortonovou: 2012
Úmrtí: 14. ledna 2016

Zdroje:
https://www.biography.com/people/alan-rickman-20687617
https://www.thefamouspeople.com/profiles/alan-sidney-patrick-rickman-638.php
http://harrypotter.wikia.com/wiki/Snape:_Scoundrel_or_Saint%3F
https://www.imdb.com/name/nm0000614/?ref_=fn_al_nm_1
https://g.cz/jediny-smrtijed-ktery-dokazal-vykouzlit-patrona-12-magickych-zajimavosti-o-severusi-snapeovi/?fbclid=IwAR0IRraEXG6ptacIm-wo7U_Sh89BcCCRpCMh-T5HtJJPaDVItUiu6J6F7kE#

FildasKirk

Zpočátku, ovlivněn heroickým obdivem k Harrymu, jsem se považoval za Nebelvíra. Později jsem si uvědomil, že bezhlavě se vrhat do šílených dobrodružství na mě vůbec nesedí – a přiznejme si i s rozmyslem se vrhat do šílených dobrodružství by bylo na pováženou. Naopak, dvakrát měř, jednou řež, ale nejprve si o tom třikrát něco nastuduj je více můj styl. Takže jsem Havraspár a kdo mě označí za Nebelvíra, bude mu po odečtení kolejních bodů udělen trest naučit se nazpaměť Dějiny Bradavic. Prý je to prima lehké čtení před spaním.