Ačkoliv u nás počasí vypadá spíše na říjen/březen (tedy přinejmenším v místě mého bydliště), ve staré dobré Anglii a drsném Skotsku byla v potterovských příbězích zima jak řemen. Co tak mohl Harry nebo nějaká čarodějka či kouzelník dělat se sněhovou nadílkou?

Předně, v prvním až šestém ročníku byl Harry v Bradavicích, takže to znamenalo zimní hábity (viz dvojčlánek o knižní podobě hábitů z prosince 2018) a modlitby za brzký konec mrazivé hodiny lektvarů v ledovém sklepení.

Zatímco v nebelvírské společenské místnosti i ve Velké síni hučel oheň, na chodbách to ledově táhlo a okny v učebnách lomcoval prudký vítr. Ze všeho nejhorší byly hodiny profesora Snapea dole ve sklepení, kde se jim kouřilo od úst a všichni se drželi co možná nejblíž u svých sálavých kotlíků.

Harry Potter a Kámen mudrců

Mimo hodiny se studenti bavili magickou verzí oblíbené zimní radovánky… koulováním. Díky magii mohli studenti velice rychle posbírat sníh, vytvarovat koule a ty následně metat jeden po druhém. Dvojčata Weasleyova dokonce v Harryho prváku očarovala pár sněhových koulí, aby narážely do turbanu profesora Quirella… chudák Tom, jistě zuřil vzteky, ale obdivujeme jeho trpělivost a zdrženlivost, když se neprojevil.

Zdroj: deviantart.com, dílo: Harry Potter – Snowball Fight, autor: famira

Během hledání viteálů zastihla Harryho a Hermionu zima v Deanovském lese. Deanovský les se nachází na sever od Bristolského zálivu a skrz něj prochází hranice mezi Anglií a Walesem. Hermiona se zmínila, že v lese kdysi tábořila společně s rodiči. Tu zimu byl celý les pod sněhem, takže se jednalo o dobré místo, kam se schovat. Bylo to právě zde, kde se Ron s Harrym a Hermionou znovu setkal a zničil viteál v podobě medailonku. Co je ovšem zarážející, je zmínka o tom, že po tomto opětovném shledání sbírali v lese houby k jídlu. Neměl být les náhodou zasněžený?

Nicméně když se Ron ocitl jen s Harrym (například když šli pro vodu, nebo když v blízkém podrostu hledali houby), projevoval až nestydatou rozjařenost.

Harry Potter a relikvie smrti

Než přejdeme k dospělým, uvažujme teď mimo rámec knih, jak ještě by si kouzelnické děti mohly hrát se sněhem (v Bradavicích, kde je kouzlení povoleno). Tak třeba, s pomocí magie by postavení takového iglú byla hračka. Vlastně když byla zmínka o koulování, měly by přece jít postavit i celé sněhové pevnosti (asi ne nijak velké i s vnitřními prostory, ale různé hradby a zmenšené rádoby budovy určitě). Stavba sněhuláků a jiných skulptur by byla také snadná (jen tu mrkev na nos by musel někdo donést – jídlo je koneckonců nejdůležitější výjimkou Gampova zákona o elementárním přeměňování).

A co by asi nešlo? Tedy ne, že by to bylo nemožné, ale určitě bych se nepokoušel, jak jsme měli ve zvyku v našich dobách na ZŠ, holkám házet sníh za krk nebo na obličej. Ano, přiznávám se, i já se účastnil tohoto dětinského týrání/škádlení něžného pohlaví (a co, dětinské… taky jsem BYL dítě…), jenže zatímco mudlovské děvče soptí vzteky, snaží se vylovit zbytky sněhu za krkem a než se rozběhne, je kluk pryč, v kouzelnickém světě švihne 2x hůlkou, je po sněhu a je suchá. S dalším švihnutím hůlky letí za dotyčným šprýmařem nějaké kouzlo (a ne nezbytně v tomto pořadí).

Fanart na němž je nám známý trojlístek. Harry uprostřed s Ronem po jeho levici jsou v zimní uniformě venku a hází na sebe sněhové koule. Hermiona, která je po Harryho pravici se pronáší pod tíhou knih, které nese. Trojici z povzdáli znechuceně sleduje Snape,
Zdroj: deviantart.com, dílo: HP_ Snowball Fight, autor: alexisneo

Nu, a co dospělí? Jakožto někdo, kdo bydlí v rohovém rodinném domě, tiše kouzelníkům závidím, když napadne sníh a já musím odklízet DVA úseky chodníku. Odklízení sněhu je jistě paráda. Pokud dotyčný vlastní auto, odstranění sněhu a námrazy ze skla je také hračka… tedy dokud nejsou okolo mudlové. Vlastně podobně jako by děti stavěly sněhuláky, i dospělí by mohli nějak ozdobit svůj dům v rámci Vánoc/zimy … co třeba esteticky umístěné rampouchy? Proč ne? A obdobně i jiné sněhové/ledové skulptury. Nepřekvapilo by mě, kdyby Malfoyovo okázalé sídlo, kde se v létě procházejí pávi, zdobili v zimě zase ledoví pávi. A všichni si jistě pamatujeme ledovou výzdobu Velké bradavické síně během vánočního plesu.

Zdroj: narcity.com

Na závěr můžeme ještě zmínit i bojové využití zimy a sněhu. Možností je jistě více, ale na všechno tu není čas, tudíž se s vámi podělím o rafinované použití kouzla accio z jedné fanfikce… totiž představte si, že stojíte proti kouzelníkovi, který je lepší než vy, sice vás ještě neodzbrojil, ale kdybyste se do sebe pustili, měl by jasně navrch… jenže stojí pod, nebo blízko střechy, na které je sníh, případně poblíž nějaké závěje… takže místo bojového kouzla použijete přivolávací kouzlo… důsledek si jistě dovedete představit sami. Pro zvědavé, jedná se o Harry/Cho fanfikci. Zde je úryvek ze zmíněné fanfikce:

Mistr lektvarů si byl jistý svými schopnostmi proti svému soupeři. Potter měl sotva desetinu jeho zkušeností v soubojích a ani ještě nedokončil své vzdělání. Snape si byl jist, že chlapce snadno porazí, neboť věděl, že Harry vždy vyžadoval před bojem čas na přípravu. Chlapec teď měl jen svoji hůlku a žádné ze svých hračiček, kterými přemohl Smrtijedy (poznámka autora: Snape časem na přípravu a hračičkami myslí to, že v předchozím díle Harry přemohl přesilu Smrtijedů tím, že na ně připravil past).

Snape věděl, že jeho soupeř je lstivý, jenže najednou neměl vůbec žádné ponětí, co se mu stalo, když na něj spadlo půl tuny sněhu z jedné z bradavických střech.

Povídka Midnight Duel, Midday Love od autora Draco664. Z angličtiny do češtiny přeložil autor článku FildasKirk.

Pozn. Stránky vyžadují registraci, povídka je pokračováním povídky Betrayal of the Best Kind a pro pochopení událostí je nezbytné ji přečíst jako první.
„Ladovské“ Prasinky. Zdroj: zezeewithbooks.wordpress.com

FildasKirk

Zpočátku, ovlivněn heroickým obdivem k Harrymu, jsem se považoval za Nebelvíra. Později jsem si uvědomil, že bezhlavě se vrhat do šílených dobrodružství na mě vůbec nesedí – a přiznejme si i s rozmyslem se vrhat do šílených dobrodružství by bylo na pováženou. Naopak, dvakrát měř, jednou řež, ale nejprve si o tom třikrát něco nastuduj je více můj styl. Takže jsem Havraspár a kdo mě označí za Nebelvíra, bude mu po odečtení kolejních bodů udělen trest naučit se nazpaměť Dějiny Bradavic. Prý je to prima lehké čtení před spaním.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..