Bylo nebylo… Thomasův vesmír a Molly Snapeová

Že byl letošní Festival fantazie už podruhé trochu osekanější? Ano, byl, a přesto to neznamenalo nudu. Ten, kdo navštívil Potterfan linii ve dnech od 1. 7. do 4. 7., se mohl přesvědčit o tom, že toto slovo nezahrnujeme ani do slovníku. Bez ohledu na kratší post-koronavirovou edici programu se zapojilo mnoho kouzelníků i čarodějek, vznikla nová přátelství a groteskní příběhy, které vám v tomto článku představíme.

Pokud chcete získat představu o tom, jak to na Potterfan linii vypadalo, není nic snazšího, než vše zhlédnout ve svém vlastním pokojíčku. Podívejte se na naši video-reportáž, k jejímuž spuštění nebudete potřebovat žádnou hůlku ani zaklínadlo.

Nejsvítivějším znamením celé letošní akce byla přívětivá atmosféra. Potterfan linie byla ohodnocena jako jedna z nejpřátelštějších programových linií na Festivalu fantazie, což zaznívá z úst mnohých Potter nadšenců i organizátorů. Nejen oni se totiž snaží vytvářet vlídné prostředí tím, že přijímají úplně každého – starou známou gardu i úplné nováčky. Důležitou roli sehrávají i fanoušci, kteří se Potterovských akcí zúčastňují, a přicházejí s otevřenou a přátelskou myslí.

To se vždy ukáže už na jednom z prvních programů, které Potterfan chystá pravidelně v úvodu své čarovné jízdy. „Ahoj, já jsem…“ je pořad nejen pro nově příchozí, ale i pro věčné bradavické studenty, kteří se rádi vracejí, aby se s nováčky seznámili, otevřeli jim svou náruč a uvedli je do Potterfan světa divů.

A proč do toho seznamování nepřimíchat i kapku (škodolibé) zábavy? Ke svému jménu přidat (ne)zapomenutelné přízvisko, ať si to ostatní při tom memorování taky pěkně užijí! Setkat jste se tak mohli s klaustrofobickým Kájou, jalovým Jirkou, takovým Thomasem, anebo euforickou Elanor. Když už známe jména, můžeme z nich rovnou udělat taky autory neobvyklého příběhu, na kterém se společnou měrou podíleli všichni účastníci zájezdu.

Obrázky ke hře „Ahoj, já jsem…“ + usměvavý Thomas jako bonus a několik fotografií z přednášek. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Každý z nich měl totiž vymyslet slovo, a to mělo vždy navazovat na už řečená slova předchozí. Tak se zrodil příběh, který bychom mohli směle zařadit do kategorie „drama“ (mít více času, nejspíš by vznikl thriller, nebo detektivka). A tak vám ho předkládáme v jeho syrové kráse:

Bylo nebylo, jedna baba v chaloupce uprostřed Chotěboře plné roztodivných malých lidiček. Thomas měl vesmír rozpínavý nekonečně a taky totálně kouzelnou hůlku. Závistivá čarodějka vařila lektvar na to, aby nemusela baba Thomasovi leštit jeho vlastní boty. Takže Thomas si boty nechtěl sundat. Kdyby náhodou chtěl zůstat ještě obutý. Bohužel baba na chutné lidičky „fuj! Fujtajksl!“ Hůlka nepotřebovala vyleštit, ale lektvar zběsile bublal ve sklepě, kde Thomas rozpínal svůj vesmír, co mu ztrpčoval život.

Jen tak na vysvětlenou, Thomas je vedoucím linie a firmy Potterfan. A zdá se, že se o něm toho dne prozradilo víc, než by kdokoliv z nás jen tušil… a dost možná i než tušil on sám.

Jenže to nebylo jediné skandální odhalení na letošním sletu Potterheadů v Chotěboři. Kdo se náhodou přichomýtl ke hře Městečko Prasinky a vžil se do role, čekalo ho nejedno lechtivé překvapení.

Fotografie z workshopů. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Hra Městečko Prasinky už neodmyslitelně patří do inventáře oblíbených programů Potterfan linie. Sám název napovídá, že bude mít cosi dočinění se známou hrou Městečko Palermo, a je tomu skutečně tak! Až na to, že vrazi nosí smrtijedský plášť a detektivové mají absolvované bystrozorské zkoušky. A jak to tak bohužel bývá, i zde má spravedlnost kratší hůlky než zlo. Zatímco Smrtijedům totiž stačí jen ukázat a vraždit hlava nehlava, bystrozorové musejí vrahy nejprve nalézt a poté bez vyzrazení jmen přimět obyvatele Prasinek k tomu, aby je sami usvědčili. Že Prasinkáři jsou krvežíznivější, než jak se zpočátku snaží vypadat, ukazuje nejedno křivé obvinění, kterého se na nevinných spoluobčanech už tolikrát dopustili. Ba dokonce se mezi sebou řežou jako chiméry, takže sebrané důkazy by mohly vydat i na knihu s názvem „Masakr v Prasinkách, 3. díl.“

Na rozdíl od městečka Palerma mají však Prasinky ještě bonus navíc, a tím jsou role. Každý hráč dostane kartičku se jménem známé Potterovské postavy, kterou by měl během hry zahrát, co nejvěrněji dovede. Takže obviňování, obhajování sebe sama a vymýšlení alibi má daleko jinačí rozměr, když se Filch snaží vyvléknout z maléru, Bellatrix se stane bystrozorkou a sourozenci Weasleyovi, rozesetí všude kolem, mají místenky snad na všechny židličky v sále.

A tak už se v úvodu hry, kdy se obyvatelé městečka Prasinky ještě ani pořádně nerozkoukali, dozvěděli o něčem, co by je napadlo snad ani při psaní té nejexotičtější fan-fikce. Molly Weasleyová přiznala bližší než blízký vztah k Severu Snapeovi. Ten tvrzení tvrdošíjně odmítal, nicméně matka sedmi dětí (což už je samo o sobě dost podezřelé) trvala na svém. Samo sebou se okamžitě ozval manžel, Artur Weasley, který považoval celou věc za skandální. Zpočátku vypadal zcela zdrceně, ale nakonec se ukázalo, že i jeho kouzla dosahují dál, než by od něj kdokoliv jiný očekával. Protože největší tajemství se nikdy neututlají, byl odhalen další bližší než blízký vztah Artura s Bellatrix Lestrangeovou. Aneb jedno překvapení za druhým…

Fotografie ze hry „Městečko Prasinky“, účastníci „zájezdu Potterfan“ a výherci kvízů. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Zdálo se, že někdo z nich potřebuje být okamžitě umlčen. Smrtijedi nelenili a v tu ránu už Molly neřekla ani slovo. Byla totiž zavražděna. Byl to snad její žárlivý manžel? Nebo Snape, kterému nedělalo dobře nahé odhalení? Největší podezření se usadilo právě na Snapeových mastných vlasech a zůstalo tam skoro až do konce. Přesto nebyl nikdy přesvědčivě usvědčen z jakýchkoliv nekalostí.

A městečko Prasinky stále přicházelo o další a další spoluobčany – za oběť padli Neville Longbottom, Sirius Black, Remus Lupin, profesorka Trelawneyová i profesorka McGonagallová, což byla největší smůla, protože patřila k bystrozorské skupině. Mezi občany se tak nacházel už jen jeden bystrozor, avšak tři Smrtijedi. Než došlo na odhalení toho, kdo neustále dloube hůlkou do znamení smrti, byla do Azkabanu poslána i sova Hedvika. Před svým odletem si však vymohla jednu podmínku. Že si tam s sebou odnese i svačinku. Tou mínila Prašivku, která se celou dobu krčila před Hedvikou v koutě. A protože byli obyvatelé městečka Prasinky soucitní a přejícní, rovnou si odhlasovali, že bude milý Petříšek odveden do Azkabanu společně s Hedvikou. Alespoň jí nebude ve věznici smutno. A Petr tam nejspíš ani dlouho nepobude…

K všeobecnému překvapení hrstky přeživších se nakonec ukázalo, že věčně nalitý Rubeus Hagrid, tichá myška Lucius Malfoy a hlavně prostořeký Moudrý klobouk byli ti, kdo si zasluhovali mříže nejvíce. Jejich černé úmysly byly totiž ryze smrtijedné povahy. Nakonec byli úspěšně usvědčeni a odvedeni do Azkabanu. Ale z Prasinkářů se stal ohrožený druh…

Acalanthi

Spoléhám na to, že Moudrý klobouk dobře věděl, co se mnou. A tak mě k mému vlastnímu překvapení poslal do mrzimorské koleje. Přestože mám ale raději modrou než žlutou, zabydlela se má mysl u jezevců tak dokonale, že jsem odhodlaná se za ně bít až do posledního krvavého kola ve hře Potter aktivity, dokud konečně slavně nezvítězíme!