od Acalanthi Bradavická škola je jednou z mála vzdělávacích institucí, které se těší velké oblibě mezi jejich stávajícími i potenciálními studenty. Její věhlas umocňuje také neobyčejná a silná historie, o které se ve svých přednáškách zmiňuje profesor dějin čar a kouzel Cuthbert Binns. Právě jeho skripta posloužila jako základ k tomuto článku o čtyřech slavných a výjimečných zakladatelích bradavické školy. Hezky se proto usaďte a slyšte starý příběh.
V dávných dobách se sešli Godrik Nebelvír, Helga z Mrzimoru, Salazar Zmijozel a Rowena z Havraspáru, aby společně započali práci na velkolepém dílu, které dodnes píše řadu nových příběhů. Tehdy vybudovali neobyčejný hrad na místě, jež mělo být svou vzdáleností skryto před zvědavými mudly. A tak pod jejich rukama vyrostla škola čar a kouzel v Bradavicích, která byla výsledkem jejich svorné spolupráce. V mnoha ohledech se na jejím vybudování i organizaci vzájemně shodovali a pracovali spolu v sounáležitosti. Objevil se však problém, který vedl k vážné roztržce mezi Salazarem Zmijozelem a ostatními zakladateli školy. Ten se týkal Zmijozelova pohledu na kouzelnický a mudlovský svět, které měly podle něj zůstat striktně oddělené. Názor nepřijímat kouzelníky mudlovského původu do Bradavic jeho tři společníci nesdíleli, a proto nakonec ze školy odešel.
Takový je celkem známý příběh o založení Bradavické školy čar a kouzel, ale víme něco o životě jejích patronů? O tom se brzy přesvědčíme.
Godrik Nebelvír
„Nebojácný Godrik Nebelvír z divokých vřesovišť“, tak zní celé přízvisko proslulého zakladatele nebelvírské koleje. Pocházel z Godrikova Dolu, který se později stal domovem ještě mnoha dalších slavných osobností, počínaje Batyldou Bagshotovou, až po samotnou Potterovu rodinu. Godrik je známý nejenom pro založení koleje lva, ale proslavil se také svou neohrožeností a schopností být zdatným soupeřem v boji. V něm si vypomáhal jedinečným mečem, který pro něj mistrně zhotovil nejlepší skřetí kovář Ragnuk I. Už tehdy se jednalo o opravdový skvost, meč byl totiž zářivě stříbrný a posázený rubíny velikosti vejce. Byla to tak oslnivá zbraň, že se ji Ragnuk pokusil získat zpět a lstivě obvinil Godrika z jeho krádeže. Godrik ovšem rozhodně nebyl z těch, se kterými by bylo radno si zahrávat, a svá práva na meč nakonec uhájil. To ovšem nezabránilo tomu, aby se nerozšířil falešný mýtus o Nebelvírově krádeži.
Meč ale není jediným artefaktem, který po sobě Godrik zanechal. Z legend se totiž dozvídáme, že Bradavicím daroval ještě jeden velmi cenný předmět, který sice vypadá na první pohled ošuntěle, jeho hodnota je však neobyčejně vysoká. Řeč je o Moudrém klobouku, jehož úkolem bylo rozřazovat nově příchozí studenty do školních kolejí. Svou nepostradatelnou úlohu plní samozřejmě nadále. Ne nadarmo se mu ovšem říká „moudrý“, neboť do něj všichni bradavičtí zakladatelé vložili svou moudrost, a tak klobouk s jejich intuicí přetrvá navěky.
Vraťme se ještě na chvíli ke Godrikovi samotnému a vyzdvihněme jeho vynikající dovednost v soubojích a v neposlední řadě urputný boj proti diskriminaci mudlů v kouzelnickém světě. Pro tento postoj můžeme Godrika uznávat jako muže, který ve svých názorech předběhl svou dobu. Mudlovská otázka se ovšem stala velkým jablkem sváru mezi Godrikem a Salazarem, pro něhož se tato skutečnost stala důvodem pro definitivní odchod ze školy.
Helga z Mrzimoru
Helga „z širokého údolí“ byla zakladatelkou koleje, která si nejvíce cenila upřímnosti, spravedlnosti a loajality. Moudrý klobouk o Helze prohlásil, že byla připravena vyučovat všechny zájemce bez rozdílu a přitom neupřednostňovat žádného studenta před kýmkoli jiným, i kdyby byl ze všech nejtalentovanější nebo pocházel z té nejváženější rodiny.
Helga byla zběhlá v kouzelných formulích a své nevšední dovednosti využívala především k přípravě různých jídel. Své společníky dokázala vždy potěšit velkolepými a vynikajícími hostinami, čímž přispívala k harmonickému chodu školy – láska přece prochází žaludkem! Všechny její kuchyňské recepty jsou dodnes využívány v bradavické kuchyni a právě to je „tajemství“, které činí všechny bradavické hostiny tak neodolatelnými. Helgu můžeme ještě dnes nalézt v mrzimorské společenské místnosti, jak připíjí všem studentům na zdraví svým zlatým pohárem.
A když už jsme to nakousli, co se vlastně stalo se slavným pohárem Helgy z Mrzimoru? Ten si předávali její dědicové z generace na generaci, až se ocitl u jednoho z nich, Hepziby Smithové. Hepziba byla vzdáleným potomkem Helgy z Mrzimoru a měla zvláštní zálibu ve sběratelství cenných a drobných předmětů. Toho si nemohl nevšimnout její mladý spolupracovník Tom Raddle, který se poháru zmocnil. Pohár s vyrytým jezevcem se tak stal jedním z Voldemortových viteálů.
Salazar Zmijozel
Po dlouhou dobu byla bradavická škola svědkem svorné spolupráce všech jejích zakladatelů, ovšem pouze do doby, kdy se prohnaný Salazar Zmijozel vytasil s myšlenkou, že studovat magii v Bradavicích jsou hodni pouze uchazeči z kouzelnických rodin. Tehdy se jeho tři přátelé obrátili proti němu. Jejich vztah tím utrpěl nenapravitelnou škodu, kterou Salazar zpečetil svým odchodem ze školy. Avšak ještě předtím, než tak učinil, vybudoval uvnitř hradu tajnou místnost s velkou sochou sebe samého a netvorem, který poslouchal pouze Salazarovy příkazy.
Komnata měla zůstat utajena, dokud by do Bradavic nepřišel Salazarův dědic a nebyl připraven dokončit jeho dílo. Navíc po sobě Zmijozel zanechal zlatý medailon, jenž se později stal cenným rodinným dědictvím a nakonec i viteálem lorda Voldemorta.
Přes všechny tyto nedostatky byl Salazar talentovaným kouzelníkem s mimořádnými dovednostmi v nitrozpytu a hadím jazyku. Tyto schopnosti zdědilo mnoho dalších členů Zmijozelovy pokrevní linie, včetně lorda Voldemorta. Zmijozelovu myšlenku zaměřenou proti rodilým mudlům mnozí sice nemohli akceptovat, ale to ještě neznamenalo, že by byly všechny Salazarovy odkazy bezpodmínečně špatné. Jen si vzpomeňme na jeho vzdáleného potomka, Isoltu Sayre, která založila americkou školu čar a kouzel Stříbranov (Ilvermorny). Nakonec využila i Salazarova bezprostředního odkazu – jeho hůlky, kterou spálila na školních pozemcích a z jejíhož popela vzešel hadí strom, jehož listy mají povzbuzující účinky.
Rowena z Havraspáru
O „Roweně z horského údolí Havraspáru“ se tvrdí, že byla nejbrilantnější čarodějkou své doby. Konec jejího života se však proměnil v jednu velkou tragédii. Známá pro svůj důvtip a lásku ke vzdělání nosila diadém, který měl údajně přinášet moudrost jeho nositeli.
Matčiny mimořádné vlohy ovšem nedokázala přenést přes srdce její vlastní dcera. Helena z Havraspáru se ve své žárlivosti nerozpakovala, ukradla matce diadém a utekla. Svou matku tak opustila i přesto, že Rowena těžce onemocněla. Zoufalstvím naplněná Rowena, která toužila svou dceru ještě naposledy spatřit, poslala muže, který by Helenu přivedl zpět domů. Tento muž vstoupil do dějin jako Krvavý baron, a to nikoli náhodou. Helenu, do které se zamiloval, se mu skutečně podařilo nalézt. Když se s ním však odmítla vrátit domů, přemohl ho hněv a ve svém záchvatu zuřivosti Roweninu dceru ubodal. Legenda říká, že poté, co byla Helena tragicky zavražděna, zemřela Rowena z Havraspáru žalem. A tak už nás dnes nemůže udivit, proč se Helena, která se stala duchem havraspárské koleje, prochází chodbami tiše a neradostně.
