od Kira Ukázalo se, že loajalita hůlek záleží hned na několika věcech.
Dokonce ani věhlasný výrobce hůlek Ollivander neznal všechna tajemství, která výrobu hůlek obestírají, avšak že si hůlka vybírá kouzelníka/čarodějku, tím si jistý byl. Je to ale celý příběh? Harryho hůlka s ním byla nepopiratelně spjata, a přesto to byla ona, pomocí níž Riddle v Tajemné komnatě odhalil, že je Pánem zla, a použita byla taky Barty Skrkem Juniorem k vyčarování znamení zla. A nakonec je tady její přímé spojení s Voldemortovou hůlkou. Harryho hůlka však nebyla jediná, která svého majitele neuposlechla, protože fakta jsou následující – hůlky jsou stejně nepředvídatelné jako jejich vlastníci.
Ronova první hůlka
Ollivander řekl Harrymu, že pouze hůlka, která si zvolila svého majitele, je schopna těch nejlepších výsledků. Není tedy divu, že Ronova první hůlka, kterou zdědil po svém starším bratrovi Charliem, ho zradila hned několikrát.
Tatáž hůlka se totiž po Ronově kolizi s vrbou mlátičkou zlomila vejpůl. Ron ji sice následně slepil dohromady lepící páskou, ale ani to její funkčnost nezlepšilo. Naopak to byla právě tahle hůlka, která proti Ronovi obrátila kletbu „žer slimáky“, jejíž zamýšlený terč byl Draco Malfoy.
Právoplatný majitel hůlky však není jediný důvod, proč měl Ron tolik problémů. Charlieho hůlka byla totiž vyrobena z jasanového dřeva a Ollivander o něm tvrdí toto:
„Hůlka vyrobená z jasanového dřeva bude vždy a navždy loajální pouze svému pravému majiteli a neobstojí u nikoho, komu by byla darována, neboť poté ztrácí svou sílu i dovednost. Tato extrémní oddanost je jen umocněna, pokud hůlka obsahuje žíni z jednorožce.“
A Charlieho hůlka právě takové jádro měla, takže Ron nikdy neměl šanci, aby jej hůlka poslouchala.
Ukradená hůlka Isolt Sayre
Když v roce 1620 utekla zakladatelka kouzelnické školy Ilvermorny, Isolt Sayre, z Anglie do Ameriky, aby se ukryla před svou krutou tetou Gormlaith, ukradla jí přitom i její hůlku. Netušila však, že je to hůlka, která kdysi patřila Salazaru Zmijozelovi, ani to, že obsahuje úlomek z baziliškova rohu.
Ukradená hůlka sloužila Isolt obstojně, ale jen do doby, než ji Gormlaith vystopovala k hoře Greylock. Tehdy se hůlka postavila proti Isolt a uposlechla jasný a stručný příkaz Gormlaith, který jí kázal „jít spát“ (proneseno v hadí řeči). To se mohlo stát jedině proto, že i když Isolt hůlku vlastnila, nikdy jí ve skutečnosti nepatřila, protože jejího předchozího majitele neporazila. Jak říkal Ollivander:
„Prosté zákony umění výroby hůlek říkají, že hůlka poražená v boji změní svou loajalitu k tomu kouzelníkovi, který ji byl schopen porazit.“
Hůlka Gormlaith tedy fungovala bezchybně jen do doby, než se v okolí ukázal její právoplatný majitel. Jedině ten ji mohl ovládnout a pomocí hadí řeči změnit její loajalitu. Poučení z tohoto příběhu je tedy jasné: nikdy nevěřte kradené hůlce.
Harryho a Dracova hůlka
Hůlka získaná v boji, to je ale zcela jiný příběh. Právě to se povedlo Harrymu, když odzbrojil Draca Malfoye v jeho rodinném sídle.
Dracova hůlka Harrymu od té doby sloužila daleko lépe než trnková hůlka, kterou Harrymu daroval Ron, poté co ji ukradl lapkům. Kouzla vyslaná její pomocí byla slabá, zato Dracova hůlka projevila vůči Harrymu nejednou naprostou oddanost a byla to také ona, která mu pomohla zabít Voldemorta.
Hůlka Hermiony a Bellatrix
Ollivander popsal hůlku Bellatrix Lestrangové jako nepoddajnou, a to se potvrdilo i Hermioně, když s její pomocí čarovala při útěku z banky Gringottových.
„Připadá mi celá divná a špatně se mi s ní zachází… mám pocit, jako by v té hůlce byl kus z ní.“ – Harry Potter a Relikvie Smrti
Harry zastával názor, že se Hermiona dostala do stejné situace, jako on s trnkovou hůlkou, a přesto, když Hermiona použila hůlku Bellatrix proti ní samotné při Bitvě o Bradavice, hůlka ji poslouchala na slovo.
Harryho a Voldemortova hůlka
Harry věděl již v den, kdy si ho hůlka vybrala, že je dvojčetem hůky Pána Zla, ale jelikož mu několikrát zachránila život, nikdy si nestěžoval.
Voldemortovi trvalo déle, než si právě toto spojení uvědomil, ale přesto si byl jistý, že spíše Lilyina oběť byla důvodem, proč nebyl schopný Harryho zabít. Nakonec Voldemorta jeho hůlka neposlechla hned několikrát: nebyl schopný zabít Harryho ani jako mimino, ani jako teenagera, když proti sobě bojovali na hřbitově po skončení Turnaje tří kouzelníků. Voldemort proto zkoušel mnoho jiných hůlek, ale nikdy si sám neuvědomil, že ho jeho vlastní hůlka ho nejenom neposlechla, ale přímo zradila. Brumbál to Harrymu vysvětlil následovně:
„Domnívám se, že tvoje hůlka do sebe oné noci nasála část síly a schopností Voldemortovy hůlky, což znamená, že v sobě nadále nesla něco ze samotného Voldemorta. Proto ho také poznala, když tě později pronásledoval, poznala v něm spřízněného člověka, a zároveň nepřítele na život a na smrt, a vrhla proti němu část jeho vlastní magie.“ – Harry Potter a Relikvie smrti
Když si tato slova spojíme s těmi Ollivanderovými, dovede nás to k zjištění, že Voldemort nikdy neměl šanci bezovou hůlku doopravdy ovládnout.
Přeloženo z: https://www.pottermore.com/features/how-loyal-is-a-wand-to-a-wizard
