od FildasKirk Je tu první duben, a to samozřejmě znamená jednu věc: pravidelná platba tisícikorunového předplatného pro další rok s Potterzone… APRÍL!
Ale první duben určitě znamená významnou věc pro jednu čarodějnou rodinu, totiž narozeniny Freda a George Weasleovy. Dvojčata, která možná právě kvůli svému datu narození přímo ztělesňují tradice tohoto dne. Že Fred s Georgem mají rádi žertíky, zejména pak ty kanadské, je jako říci, že Voldemort moc nemusí mudly, tedy značně podceněné hodnocení. Ovšem když se poohlédneme za jejich eskapádami, můžeme skutečně s jistotou tvrdit, že se jednalo jen o povedené kouzelné žertíky, kterým se každý smál, včetně oběti, nebo to byli tyrani, jejichž činům se ostatní smáli zčásti z utrpení jiného a zčásti, aby oni sami nebyli příštím terčem? Kdo čte fanfiction, možná zaznamenal, že téma Fredových a Georgových žertíků, jakožto šikany se čas od času v nějaké povídce objeví. Jak to tedy je? Posuďte sami. Následuje výčet několika ne zcela ideálních činů, která dvojčata spáchala.
Na úvod ještě uveďme, že zboží z jejich obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle nepočítáme (nepoužila-li je přímo sama dvojčata). Co s ním kdo dělal mohou těžko ovlivnit a pokud mají povolení zboží prodávat, pak je na kupujícím, jak jej použije a na ministerstvu, jak prodej reguluje. Např. lektvar lásky: může sloužit k oblouznění (jak chtěla Romilda Vanová), žertu nebo i jako forma povzbuzení (když si ho vezme sama kupující osoba, aby byla schopna vyznat lásku někomu druhému – za nějakou chvilku vyprchá a pokud není odleželý – což jeho účinek zvýší, jak jsme viděli u Rona v Princi dvojí krve, nemusí být ani nebezpečný).
Začněme hned něčím vtipným, zároveň nejen nevhodným, ale také (ačkoliv se to nevědělo) nebezpečným. A to koulovanou v Kameni mudrců, kde Fred s Georgem očarovali několik sněhových koulí, aby pronásledovali a strefovaly se do turbanu profesora Quirella; turbanu pod nímž se skrýval Voldemort. Tady měli kluci ohromné štěstí, že Voldemort měl dost trpělivosti, aby se neprozradil, dokud nezíská kámen mudrců. Nicméně i když Voldemorta budeme ignorovat, stále nám zůstává fakt, že takto terorizovali učitele. Navíc učitele, který – pokud je nám známo – se nechoval k žákům vyloženě špatně (na rozdíl od Snapea), a tak si jej možná za cíl vybrali kvůli jeho koktání. Dvojčata byla samozřejmě potrestána, ale faktem zůstává, že si dovolili šikanovat učitele, který obecně vzato nic neudělal, krom svého vzhledu (a česnekovému zápachu).
Méně úsměvné, ačkoliv v tomto případě možná omluvitelné je proměnění Ronova plyšového medvídka v pavouka, což u něj vyvolalo silnou arachnofóbii. Podle Rona to byla pomsta za zničení Fredova dětského koštěte. Ronovi byly ovšem tři roky, takže dvojčatům mohlo být okolo šesti let. A v tomto věku je nemůžeme vyloženě hnát k odpovědnosti, jakkoliv nešťastné byly následky.
Závažnější už ale bylo, když se pokoušeli dohnat tehdy pětiletého Rona k provedení neporušitelného slibu. Dvojčata musela být v té době zhruba osmiletá, a to už by trochu představu o závažnosti svého jednání mít mohla. Zda to měl být nějaký vtípek, nevíme, ale asi se všichni shodneme na tom, že dvojčata by považovala výsledek, ať by to bylo cokoliv, za vtipný.
Potenciálně velice nebezpečné bylo nastražení dávivé cukrovinky na Dudleyho. Tedy ne, že by si Dudley nezasloužil nějakou odplatu za své chování. Ale Harryho vztahu s jeho rodinou to moc neprospělo a pouze to Dursleyovy utvrdilo v tom, jak jsou kouzelníci úchylní (používají obyčejné cukrovinky k nebezpečným žertům – a že byl nebezpečný, Dudley se dusil) a terorizují bezbranné „normální“ obyvatele. Když navíc připočteme, že jejich otec pracuje v oddělení, které se zabývá zneužíváním mudlovských výrobků, je jejich konání dvojnásob nevhodné.
Co je ale podle mého názoru nejhorší, je jejich snaha testovat své budoucí výrobky pro KKK na malých prvňáčcích v Bradavicích. Starší žáci byli nepochybně už natolik zkušení, aby věděli, že mají zdvořile odmítnout. Chudáci prvňáčci ovšem zkušenost s dvojčaty neměli a naivně souhlasili. Dokonce i když necháme stranou etickou stránku věci, tedy experimentování na lidech, mladistvých k tomu, zůstává pořád selský rozum. Fred s Georgem sice tvrdili, že se jedná o výzkum, ale pořád to je vlastně týrání dětí a následné sledování reakcí. A navíc, kdyby se stalo něco mimořádného, např. neočekávaná reakce s něčím, co měl dotyčný prvňáček k jídlu, nemohli zaručit, že se jim podaří dopravit otráveného žáka na ošetřovnu včas. Takže Hermioninu výhrůžku, že kontaktuje jejich matku, rozhodně nepovažuji za žádnou podpásovku – naopak, strefila se přímo tam, kam bylo potřeba.
Ovšem abychom chlapcům úplně nespílali, některé jejich žertíky byly opravdu povedené a trefné. Neustálé střídání jmen a identit je geniální a něco, co lze od jednovaječných dvojčat očekávat (pro rodiče a učitele ovšem někdy peklo – z vlastní pedagogické zkušenosti). Jejich přenosná bažina, kterou použili ve Fénixově řádu byla, na rozdíl od Quirella (z úhlu pohledu někoho, kdo neví co byl Quirell zač), úderem na správné místo a jejich „petardový“ odlet tomu dodal korunu.
Jak je vidět, není to zas až tak hrozné a některé fanfikce Fredovo a Georgovo vyvádění poněkud přehánějí, ale pár vroubků kanonicky mají, to nelze popřít. Nuže, jsou někým, s kým byste se báli bydlet, nebo byste je tolerovali, smáli se a jen doufali, že se něco ošklivě nezvrtne? Tak či onak, vše nejlepší k narozeninám kluci!
