od FildasKirk Kdo by neznal rodinu Malfoyových? Bohatá a čistokrevná rodina na vrcholu britské kouzelnické společnosti, členové „Posvátné osmadvacítky“ a přisluhovači Lorda Voldemorta. Člověk by řekl, že tato rodina nebude mít moc ukrytých kostlivců ve své skříni. Už jen proto, že se o těch kostlivcích ví. A přeci jich několik skrývají. Jaké to jsou?
Ačkoliv členové rodiny hlásají krevní čistotu a otevřené distancování se od mudlů, ukazuje se, že Malfoyovi nejenže s mudly dříve spolupracovali, ale dokonce jim nebylo proti srsti s nimi uzavírat sňatky – pokud si tím sami přilepšili. Nicméně pojďme se na historii této rodiny podívat popořadě.
Malfoyovi na Britské ostrovy přišli spolu s Vilémem Dobyvatelem, původně vévodou z Normandie, který v roce 1066 úspěšně zaútočil na Anglii, a získal tím anglickou korunu. Armand Malfoy tehdy poskytoval Vilémovi služby nekalé povahy. Neznáme sice detaily, avšak víme, že byl za své služby odměněn rozsáhlými statky a panstvím v hrabství Wiltshire, které se nachází na západě Anglie (leží zde i světoznámé Stonehenge). Zde žili Armandovi potomci téměř deset století až do současnosti.
Malfoyovi měli odjakživa pověst lstivých kouzelníků, což mimo jiné dokládá i jejich rodové jméno. Malfoy totiž pochází z francouzkého mal a foi, a to lze doslovně přeložit jako „špatná víra“, případně „špatná důvěra“. V právním světě tento termín odkazuje na situaci, kdy nečestné motivy jedné strany u soudu jsou této straně ku škodě. Ve filozofii existencialismu je pak toto slovo užíváno ve významu někoho, kdo své neúspěchy svaluje na vnější vlivy, nikdy ne na sebe, a tudíž se zbavuje odpovědnosti za své činy.
Sám Armand se jeví jako ideální představitel Malfoyů. Je v něm zosobněno mnohé, čím se tato rodina vyznačuje. Malfoyovi vyhledávali moc a bohatství, kde to jen šlo. Skálopevně věří v nadřazenost kouzelníků nad mudly a hlásí se k čistokrevné propagandě. Kupodivu se ale neváhali smísit s nemagickou společností, bylo-li to v jejich zájmu. Jen se podívejme na Armanda – když mudla Vilém připravoval výpravu do Anglie, Armando vycítil zisk, spolčil se s ním a skutečně na tomto podniku vydělal.
Díky těmto vlastnostem a dalším událostem jsou dnes Malfoyovi jednou z nejbohatších rodin v Británii. Dokonce dnes existují nepodložené spekulace, podle nichž se Malfoyovi zapojili i do mudlovských obchodů. Během dlouhých staletí rozšířili své Wiltshirské panství záborem sousedících mudlovských statků, a díky známostem u mudlovské královské rodiny rozšiřovali též svoji uměleckou sbírku. Kupříkladu Nicholas Malfoy využil velké morové epidemie ve 14. století a své mudlovské sousedy zavraždil tak, aby to vypadalo jako úmrtí způsobené morem.
Nutno ovšem podotknout, že Malfoyovi si vždy pečlivě vybírali, s kým se budou stýkat. Tudíž, ačkoliv se neštítili kontaktu s mudly, pokud šlo o zisk, vždy se jednalo o mudly z vyšší společnosti. Vlastně až do uzákonění utajování světa čar a kouzel v roce 1692 se aktivně setkávali s mudlovskou smetánkou, a z toho důvodu byli vehementně proti tomuto zákonu. Co víc, Lucius Malfoy I., se měl údajně dvořit samotné „panenské královně“, Alžbětě I., která ho ovšem odmítla. Tato křivda tedy nezůstala bez odezvy. Královna posléze odmítla všechny další muže. Bylo to ovšem důsledkem kletby seslané zhrzeným Luciusem.
Když však i přes rodinnou opozici vstoupil v platnost zákon o utajování, pud sebezáchovy je přinutil okamžitě otočit o 180 stupňů. Ve výsledku tedy zákon veřejně hájili a popírali své minulé styky s mudly. Bylo jim jasné, že další odmítavý postoj by je distancoval od nového centra moci, kterým již nebyl mudlovský královský dvůr, nýbrž Ministerstvo kouzel.
S velkým majetkem měli Malfoyovi vždy velký vliv na ministerstvo. Proto může být s podivem, že žádný Malfoy nikdy neaspiroval na pozici ministra kouzel. Musíme si ovšem uvědomit, že Malfoyovi, ač vždy toužili řídit společnost, neměli zájem tak činit z výsluní. Opět zde hraje roli onen pud sebezáchovy. O rodině Malfoyových se říká, že je nikdy nenaleznete na místě činu, ale jejich otisky budou po celé délce provinilé hůlky. Malfoyovi preferují pozici muže za trůnem, tedy někoho, kdo tahá za nitky, ale na koho se neukazuje, když se věci nevydaří. To jim jde velice dobře – nalézt někoho, kdo bude potrestán místo nich.
Jelikož nemajetné mudly skutečně nesnášeli a s majetnými se stýkat nesměli, postupem času se přidali k čistokrevné doktríně, která se stala zejména ve 20. století středobodem společenského dění a zdroje moci. Přesto, na rozdíl od fanatických čistokrevných rodů, jakými byli Gauntové nebo Lestrangeové, se vyhýbali incestním svazkům a preferovali sňatky s polokrevnými. Přesto patří na seznam 28 čistokrevných rodin. Díky tomu nelze říci, že by Malfoyovi byli slabí, nestabilní, či jinak zdegenerovaní.
Současnou hlavou rodiny je Lucius Malfoy II., který je znám svojí podporou Lorda Voldemorta během obou kouzelnických válek v Británii. Poté, co Voldemort na Halloween 1981 nečekaně ztratil svou moc i tělo, se Lucius snažil zbavit odpovědnosti tím, že se vydával za oběť kletby Imperius. Následně byl pravděpodobně podplácením a vydíráním mnoha vlivných politiků zproštěn viny, a Malfoyovi se opět vyhřívali na výsluní společnosti. Alespoň do Voldemortova návratu. V závěru druhé války si Lucius uvědomil, že Voldemort je pro jeho rodinu stejně nebezpečný jako pro kohokoliv jiného. Během bitvy o Bradavice se ani příliš neobtěžoval bojovat, nýbrž spolu s manželkou Narcissou pobíhali po hradě a hledali Draca. Po válce se Lucius alespoň zasloužil tím, že poskytl důležitá svědectví, která pomohla usvědčit ostatní Smrtijedy a chytit ty, kteří prchli a skrývali se. Proto nemusel ani Lucius ani Narcissa či Draco do Azkabanu, ačkoliv jejich reputace byla v troskách. Nyní žije Lucius spíše v ústraní. Jedinou „temnější zálibou“, kterou si neodpustí, je sbírání temných artefaktů.
Zdroj: https://harrypotter.fandom.com/wiki/Malfoy_family
https://harrypotter.fandom.com/wiki/Lucius_Malfoy
https://www.wizardingworld.com/writing-by-jk-rowling/the-malfoy-family
