od Kira Člověk by si mohl myslet, že to, co je na kouzelnickém světě nejvíce bizarní, jsou kouzla, ale opak je pravdou. Tím nejprapodivnějším zůstává fakt, že se kouzelníci dokázali a stále dokáží úspěšně schovávat před mudly. A všichni přece musíme uznat, že něco takového je nadmíru nelehký úkol. Takže, jak se jim to celá ta staletí daří?
Zpočátku se kouzelníci a čarodějnice příliš neskrývali, nebo alespoň ne tak systematicky. Pro mudly bylo tedy daleko snazší si uvědomit, že kouzla existují, a tak započaly neblaze proslulé hony na čarodějnice, během kterých kouzelně nadané jedince mučili nebo dokonce zabíjeli. Z tohoto důvodu se někteří kouzelníci rozhodli založit tajná společenství, která je měla chránit.
Mezinárodní zákon o utajení
Extrémističtí kouzelníci a čarodějky byli připraveni s mudly vést válku, ale většina společnosti se smířila s životem v utajení. Proto byl nakonec vytvořen Mezinárodní zákon o utajení, který musí dodržovat všechny země, a každé Ministerstvo kouzel musí dohlížet na to, aby mudlové neměli o kouzelnickém světě sebemenší ponětí. Kromě toho ministerstva také kontrolují kouzelné tvory a duchy a starají se o to, aby si kouzelníci navzájem neničili krytí.
Nejdůležitější rolí zákona však zůstává ochrana kouzelníků. Neznamená to ale, že magií oplývající lidé nebudou pro své utajení sami nic dělat. Například je pravidlem, že pokud jednají s mudly, musí nosit mudlovské oblečení, nebo mají zakázáno účastnit se mudlovských sportů. Porušení těchto pravidel znamená přísné potrestání.
V důsledku všeho výše zmíněného začala vznikat uprostřed mudlovských komunit tajná magická společenství. Stalo se tak například ve vesnicích Vydrník svatého Drába nebo Godrikův důl, prosperujících především díky podpoře kouzelníků a mnohým ochranným kouzlům, jako například zaklínadla Confundus.
Ne všichni kouzelníci byli šťastní
Mezinárodní zákon o utajení byl možná myšlen dobře, ale rozpoutal řadu diskusí, především na téma, zda by kouzelně nadaní jedinci opravdu měli být ti, kdo se budou schovávat v podzemí. Někteří se proto vzbouřili. Příkladem budiž Carlotta Pinkstone, která úmyslně předváděla kouzla před mudly a prozradila jim tak pravdu o existenci kouzelnického světa, za což byla několikrát zatčena. Jiní zvolili poněkud drastičtější způsoby, jako například Gellert Grindelwald, který snil o tom, že světu budou vládnout kouzelníci, zatímco mudlové budou buďto zabiti či zotročeni.
Ne vše je úplně utajeno
Kouzelnická společnost má své způsoby, jak se před mudly skrýt, především díky důmyslným zastíracím kouzlům. Je tomu tak například u Bradavického hradu; pokud se totiž v jeho blízkosti objeví mudla, neuvidí nic jiného než zříceninu, u které stojí cedule s nápisem „nevstupovat“. Naproti tomu taková Příčná ulice je zrakům mudlů naprosto skryta a dostat se do ní můžete jen pomocí několika tajných portálů a cest.
Ne všechna krytí jsou však tak důmyslná. Třeba taková Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy se mudlům jeví jako ošumělý a zchátralý obchodní dům. Abyste se do nemocnice dostali, musíte projít kouzelným oknem a promluvit k manekýně. Ale oproti vchodu na Ministerstvo kouzel, který tvoří buďto telefonní budka, nebo ještě hůř záchod, do kterého se musíte spláchnout, to zdaleka nic není.
Udržet se v utajení je těžké
Ano, utajit celou společnost je obtížné a ne vždy se to povede úplně. Proto na Ministerstvu kouzel existuje oddělení Kouzelnické nehody a katastrofy, kde pracují tzv. „vymazávači“. Přímo v zákonu o utajení je vepsáno, že jejich jediným úkolem je „uklízet nepořádek“ což volně přeloženo znamená vymazat mudlům paměť poté, co uvidí cokoliv magického.
Největší potíže však přicházejí, jedná-li se o magická stvoření. To platí například pro Skotsko, které opakovaně porušuje Zákon o utajení tím, že mudlové vědí o výskytu největší kelpie na světě, které přezdívají Lochnesská nestvůra. V Tibetu je situace s yettim tak vážná, že Mezinárodní sdružení kouzelníků muselo ustanovit stálou skupinu kouzelníků, která se snaží toto stvoření před zraky mudlů skrýt.
Ne vždy je to však chyba zvířat. I sami kouzelníci dokážou způsobit velké pozdvižení. Naposledy se tak stalo při pádu Voldemorta v roce 1981, kdy všichni slavili tak vehementně, že málem odhalili kouzelnický svět. Protože přece jen vidět létat sovy ve dne a oblohu plnou padajících hvězd (také ve dne) není pro mudly moc normální.
Existují výjimky
Stává se velice často, že kouzelníci či čarodějky uzavřou manželství s mudlou a o existenci kouzelnického světa jim tedy zcela přirozeně poví. Stejně tak není ničím zvláštní fakt, že žena mudlovského původu může porodit dítě s kouzelnickým nadáním.
A pak jsou tu případy, kdy mudlovský svět o existenci toho kouzelnického vědět musí. Děje se tak při příležitosti zvolení nového předsedy anglické vlády. V den, kdy se mudlovský předseda nastěhuje do Downing Street číslo 10, je totiž navštíven Ministrem kouzel, aby se jak se tak říká „přátelsky poznali“. Někteří mudlovští ministři to vezmou dobře, jiní ne… byli tu třeba tací, kteří se svůj kouzelnický protějšek snažili vyhodit oknem ven.
Zdroj:
https://www.pottermore.com/features/how-do-wizards-keep-themselves-so-secret-from-muggles
