od Acalanthi Možná jste někdy slyšeli o tom, že podoba Patrona nemusí být po celý život stálá a že v tom dost často mívá prsty láska. Ta má koneckonců mnoho podob. Znamená to, že když se člověk zamiluje, změní se tím i jeho Patron? A je jeho změna závislá na povaze člověka, kterého milujeme? A co když ona milovaná osoba naši lásku neopětuje, projeví se to také? A jak je to s těmi, které jsme milovali, ale přišli jsme o ně v průběhu života?
Ne všechny čarodějky a kouzelníci jsou schopni vyčarovat Patrona, což už do jisté míry svědčí o tom, že je toto kouzlo obestřeno mnoha tajemnostmi. Vliv lásky na Patrona je jeden z těch nejvíce fascinujících jevů ze všech. Žádná učebnice neodhalí všechny záhady, které se k Patronově zaklínadlu vážou. Takže, stejně jako Harry, Ron a Hermiona, kteří už jsou v podstatě experti na odhalování různých záhad, potřebujeme k uspokojivé odpovědi nějaká vodítka. Pár takových by se našlo, podívejme se na ně…
Případ 1: Nymfadora Tonksová
Poprvé to byl Snape, kdo celkem nevybíravým způsobem upozornil na změnu Patrona Nymfadory Tonksové (Harry Potter a Princ dvojí krve). Poté, co Draco Malfoy zaútočil na Harryho v Bradavickém expresu a nechal ho zcela v nehybném stavu pod neviditelným pláštěm, přišla záchrana jménem Tonksová. Ta poté dopravila Harryho zpět až ke škole. U bradavické brány narazili oba na Snapea, který si rozhodně nenechal ujít příležitost, aby si do Nymfadory rýpnul: „Se zájmem jsem si prohlédl vašeho nového Patrona.“ A pak nezdvořile dodal: „Řekl bych, že s tím starým Patronem jste na tom byla líp. Tenhle nový mi připadá nějaký slabý.“
Původní Patron Tonksové byl zajíc – svou velikostí i stavbou těla v podstatě podobný stříbrnému zajíci Lenky Láskorádové. Ovšem to, co Harry spatřil během společné cesty s Tonksovou do Bradavic rozhodně nebyl hlodavec, ale „obrovitý stříbrný čtyřnohý tvor.“ Byl to vlk, který se ve všem shodoval s patronem Remuse Lupina.
Případ 2: Severus Snape
Severus Snape by měl být ten poslední, kdo by si mohl Tonksovou za změnu jejího Patrona dobírat. Jeho dlouhotrvající a – buďme upřímní – jímavá láska měla efekt i na jeho vlastního Patrona. Ono srdcervoucí odhalení přišlo znenadání a nedlouho po smrti Prince dvojí krve (Harry Potter a Relikvie smrti). Tehdy jsme společně s Harrym zjistili jeho podobu. Byla jí laň. Harry se ještě během Bitvy o Bradavice snažil toto zjištění strávit a Voldemortovi vysvětlil: „Snapeovým patronem byla laň,“ pokračoval Harry, „stejně jako Patronem mé matky, protože ji téměř celý život miloval, už od doby, kdy byli oba malé děti.“
Případ 3: Hermiona Grangerová
Hermionin Patron byla skotačící stříbrná vydra. Svou fascinaci vyjádřila Hermiona slovy: „ ,Oni ale doopravdy jsou moc pěkní, nemyslíš?´ poznamenala Hermiona a zálibně si svou vydru prohlížela.“ Mnohé z nás potěšilo zjištění, že Hermionin Patron je vlastně hravé zvířátko, dovádějící a skotačí kolem ní. Na jednu stranu to pro nás mohlo být zcela překvapující, protože známe Hermionu spíše jako rozvážnou osobu, která má na vše odpověď, nezanedbá ani jeden domácí úkol a rozhodně jí nedělá problém prostudovat kdejakou literaturu a namíchat kdejaký složitý lektvar.
Ovšem podle badatele kouzelných formulí, profesora Catulla Spanglea, žijícího v 18. století „Patron představuje probuzené tajemství sebe sama, které v člověku skrytě dřímá, dokud ho není zapotřebí.“ Je tedy dovádivá vydra něčím, co odhaluje skrytou část Hermiony Grangerové? Je to tajemství, související s niternými pocity logicky uvažující Nebelvírky?
To s jistotou říci nelze, nicméně je třeba si připomenout ještě jednu věc. Hermiona nakonec skončila v náruči Rona Weasleyho. Její Patron, vydra, patří do stejné čeledi jako lasičky (Lasicovití). (pozn. šéfr. Proč mluvíme zrovna teď o lasičkách? Jde o slovní hříčku. V angličtině se lasička překládá jako „weasel“, což je nápadně podobné jménu Weasley). Jde tedy o náhodu? A co nám říká další indicie? Ronův domov se totiž nacházel ve Vydrníku sv. Drápa (angl. Ottery St. Catchpole). Otttery, hmm? Vydra (angl. otter). Tady už to vypadá více než podezřele a zdá se, že se Hermionina a Ronova láska promítla také do jednoho z jejich Patronů.
Případ 4: James a Lily Potterovi
Ačkoliv se Snapeův a Lilyin laňový patron shodovali, byla Severusova láska drasticky neopětována. Lilyinou pravou láskou byl James Potter, i přes to, že mu kdysi řekla: „Nikdy si s tebou nevyjdu, i kdyby to měla být volba mezi tebou a obří školní olihní“, a přeci si po absolvování Bradavic tohoto mladíka s neposlušnými vlasy vzala za muže. Jejich kompatibilita a láska byla více znatelná odlišným způsobem, nežli dokonalá shoda jako u Tonksové a Lupina. Patronem Lilyina manžela byl jelen – samec k její lani. Jelen a laň se v tomto případě doplňovali, nebyli však totožní. Shodou okolností byla Jamesova podoba, jakožto zvěromága, taktéž jelen, odkud pramení jeho školní přezdívka Dvanácterák.
Případ 5: Harry Potter
Naše poslední případová studie se zabývá Chlapcem-který-přežil, jenž ve třetím ročníku svého studia objevil, že jeho Patron je jelen. Tento jelen byl identický s podobou zvěromága jeho otce, jakožto i jeho Patronem a pochopitelně byl samčí podobou Patrona své matky. Harryho Patron je tak možnou ilustrací faktu, že podoba Patrona není ovlivněna jen láskou v romantickém slova smyslu, ale taktéž rodinnou láskou. V jeho případě pak láskou ke ztraceným bližním. Harry zprvu považoval svůj omyl za hloupost, když věřil, že onen jelení Patron, jehož spatřil u jezera (Harry Potter a vězeň z Azkabanu), je jeho otec. Nicméně Brumbál jej ujistil: „A ty si myslíš, že mrtví, které jsme milovali, nás někdy mohou doopravdy opustit?“¨
Ochranná magie lásky
Naše případové studie nám ukázaly, jak velký význam má láska ve vztahu k Patronovi, ať už se jedná jen o určitý vliv na jeho podobu, nebo jeho úplnou změnu. Patron je koneckonců na své nejzákladnější úrovni „čistá, ochranná, magická koncentrace štěstí a naděje“. Štěstí a naděje, s nimiž láska často kráčí ruku v ruce.
Krom Patrona je láska jako magická ochrana v kouzelnickém světě vidět v mnoha podobách, z nichž asi ta nejdůležitější byla láska Lily k Harrymu. To ona mu jako dítěti umožnila přežít a později porazit Lorda Voldemorta. Brumbál – jako vždy – měl pár moudrých slov k tomuto tématu.
V prvním ročníku Harrymu řekl: „… ale pokud tě někdo tak hluboce miloval, poskytne ti to navždy určitou ochranu, i když ten, kdo tě miloval, už není.“ Nicméně není to jen láska, která Harryho chrání, naléhal Brumbál na Harryho (Harry Potter a Princ dvojí krve): „Stručně řečeno, chrání tě tvoje schopnost milovat!“ A tak se zdá, že když milujeme a jsme milováni, jsme chráněni dvojnásob.
Při zpětném ohlédnutí na naše známé případy a kouzelnický svět jako takový, není velkým překvapením, že láska má moc ovlivnit Patrona. Zejména, když láska dokáže chránit kouzelníky a čarodějky, obdobně jako oni stříbřití ochránci.
Společně přeložili a napsali Acalanthi a FildasKirk
