od Nika Alkenská Je chladné sobotní ráno a na pražském Vypichu se začínají scházet první famfrpáloví nadšenci. Postupně se tam 10. listopadu sjíždějí týmy z celé České republiky, aby se mohlo uskutečnit už druhé české famfrpálové mistrovství.
Celkem se do Prahy sjelo pět týmů. Z východu přijeli Occamy Olomouc a z jihovýchodu Brno Banshees. Poprvé se účastnili Phoenixes Pilsen a Budweis Bigfoots, kteří si své týmy založili teprve před pár měsíci. Ale důležitý pro mistrovství byl hlavně místní tým Prague Pegasus, jehož vybavení posloužilo pro hřiště. K tomu byl ještě jeden rezavějící stolek a čerstvě vyrobené počítadlo na výsledky.
„Jak už to začíná být u nás zvykem, mistrovství začínáme s menším zpožděním…“ zahajoval prezident České asociace famfrpálu (ČAF) Ondřej Hujňák. První zápas se měl začínat hrát v 9:30, ale jelikož připravit hřiště a potřebné věci trvalo o něco déle, než se čekalo, všechno se muselo zhruba o půlhodinu posunout.
První zápas hráli proti sobě Brno Banshees a Phoenixes Pilsen. Plzeňský tým se na mistrovství poctivě připravoval a týden předtím si uspořádal víkendové soustředění. Tam přijela na neděli i část týmu Prague Pegasus a mohli si tak dát proti sobě tréninkový zápas, který vyhrála Praha.
Kapitánka plzeňského týmu Tereza Moravcová se pak rozhodla předělat celou strategii: „Původně jsem chtěla obranu a útok ve tvaru diamantu. To vypadá tak, že útočící střelci se rozmístí do čtyřúhelníku s tím, že brankář stojí ve středu, dva střelci jsou po stranách (na křídlech) a poslední dělá trolla za protihráčovými obručemi. Ale nakonec jsme měli strategii diamantu a něčeho.“
Přesto to ale na Brno Banshees nestačilo a prohráli s nimi 190 : 40.
Aby se zabránilo velkým zdržením, tak ve chvíli, kdy byla zlatonka na hřišti, se začínaly rozcvičovat a zahřívat týmy na další zápas. Tam si proti sobě zahráli Prague Pegasus a Occamy Olomouc. Právě Prague Pegasus byli favority na výhru celého mistrovství. Podařilo se jim dát dohromady celkem šestnáct hráčů, což bylo nejvíc ze všech týmů a dvojnásobný počet oproti olomouckým osmi hráčům.
„Proti Praze jsem to reálné moc neviděl,“ komentuje zápas kapitán olomouckého týmu Radek Barvíř. „My jsme opravdu po pár minutách hry byli unavení, a zatímco pražský tým mohl tou dobou střídat, my jsme mohli střídat jen velmi omezeně.“ Prague Pegasus tedy nad nimi nakonec vyhráli 120 : 30, přičemž Occamy Olomouc získali svoje body chycením zlatonky.
Následoval pro Brno Banshees už druhý zápas a zároveň první zápas pro Budweis Bigfoots. Budějovický tým byl pro všechny trochu záhada, jelikož se o nich moc nevědělo. A jak se pak ukázalo, hra s nimi byla pěkně drsná. Za celý den zvládli ve dvou zápasech nasbírat celkem deset trestných karet. Špatným tacklováním (tzv. sražení na zem) pak jeden z nich zvládl zranit brněnskou hráčku, že už pak nebyla schopná vůbec hrát.
Brno Banshees tak byli ve velké nevýhodě. Už předtím měli málo hráčů, a hlavně měli jenom tři holky. Potřebovali dodržet pravidlo „gender rule“, které říká, že na hřišti nesmí být víc jak čtyři hráči stejného pohlaví. Proto nemohla děvčata střídat, když byla zlatonka na hřišti, a po zranění jedné z nich nemohla střídat vůbec a při zlatonce musel mít tým o hráče méně. Přesto zvládli Budějovicím dát celkem dvanáct gólů a vyhrát tak nad nimi 120 : 50. Zajistili si tím místo ve finále.
Po třetím zápase měla nastat hodinová obědová pauza, ale následující týmy Prague Pegasus a Phoenixes Pilsen se stihli naobědvat už v průběhu zápasu. Zpoždění tou dobou bylo už víc jak hodinové, a tak se spolu s rozhodčími dohodli, že po patnáctiminutové pauze začnou hned hrát.
Pro Pegase měl tenhle zápas rozhodnout, jestli půjdou nebo nepůjdou do finále. Kdyby je totiž Plzeň porazila, nadělalo by to zmatky rozhodčím a organizátorům, protože by hrozně záleželo i na výsledku dalších zápasů, bodových rozdílech, kdo by chytil zlatonku. Zkrátka museli Pegasové vyhrát, aby to bylo pro všechny jasné.
Nejisté to bylo hlavně proto, jak moc změnila Plzeň za týden strategii. Oba dva týmy se znaly, tušily svoje slabiny. Plzeň měla slabší odrážeče, ale zase tam měli pár dobrých střelců, kteří byli schopni udělat „hero run“. Střelec se při něm prostě rozeběhne s camrálem a proběhne protivníkovou obranou dřív, než se tam stihne někdo vrátit a zarazit ho. Ale Pegasové na tohle byli připravení, a tak zvládli porazit Fénixe 190 : 60 a potvrdili si místo ve finále. Jen zlatonku se jim zase nepovedlo chytit.
Před finále se odehrál ještě poslední zápas, kde spolu Budweis Bigfoots a Occamy Olomouc hráli o třetí místo. Naštěstí tentokrát k žádnému zranění nedošlo. „Budějovice pro nás byly velká neznámá a zápas byl mnohem vyrovnanější, i když i v zápasu s nimi se vyčerpání později nezadržitelně projevilo,“ okomentoval zápas Radek Barvíř. Třetí místo nakonec získal budějovický tým. Byla to škoda pro Olomouc, když zrovna oni vyhráli loňské mistrovství a reprezentovali pak Českou republiku v zahraničí, ale snad se jim podaří na příští rok dát dohromady víc hráčů.
„Mrzí mě, že jsme měli malý počet hráčů, a tak jsme byli nuceni sehrát klíčové zápasy ve velké nevýhodě, “ komentuje brněnský kapitán Ondřej Hujňák stav svého týmu, jehož zraněná hráčka si musela v průběhu mistrovství zajet do nemocnice. Přesto byli připravení postavit se dvojnásobnému týmu a nenechat jim výhru jen tak.
Oproti pražskému týmu si alespoň nemuseli hlídat „gender rule“, což bylo s přibývající tmou čím dál těžší. Už při předchozím zápase se začínalo stmívat a v průběhu zápasu bylo ještě hůř vidět na to, kdo je vlastně na hřišti. Aspoň že camrál byl docela nový a díky bílé barvě byl ve tmě krásně vidět. Totéž se bohužel nedalo říct o potloucích, u kterých se jeden občas zahodil a odkutálel někam dozadu a odrážeči si ho museli rychle najít.
Právě brněnští odrážeči byli o dost lepší než třeba plzeňští a dávali pražskému týmu pořádně zabrat. Skóre tak bylo o dost vyrovnanější, i když Pegasové neustále vedli o pár gólů. Hlavně bylo velkou motivací pro chytače chytit zlatonku co nejrychleji.
A tak ji zvládl kapitán Prague Pegasus chytit hned po 48 vteřinách, co byla na hřišti. V následujících vteřinách by se dalo napětí ve vzduchu krájet, než se od rozhodčích ozvalo „Catch is good!“ a všichni hráči Prague Pegasus se rozběhli hromadně obejmout svého chytače. O výsledku tak bylo rozhodnuto a Prague Pegasus může jet v dubnu do Varšavy reprezentovat Českou republiku na EQC.
Rivalita mezi týmy se ale žádná nekonala. Ve famfrpálu je úžasné to, že týmy proti sobě sice hrají drsně, sráží se na zem, občas se omylem zraní, ale jakmile skončí hra, jsou všichni nejlepší kamarádi a objímají se. Doslova. Je zvykem, že se po zápase každý s každým obejme. A stejně se pak všichni, kdo mohli, vydali do čajovny oslavit výhry a všechno spolu probrat.
