od Kája Nepochybuji o tom, že většina z vás ví, jak objemný a dokonale zpracovaný svět Harryho Pottera je. J. K. Rowlingová vytvořila bezesporu originální dílo, které bude mít ve světě jméno ještě mnoho let. Zároveň s vymýšlením nečekaných zápletek a zvratů ale vidím její originalitu i v tom, jak chytře využila mnoha zdrojů příběhů, které knihu o čaroději s jizvou na čele předcházely. Třeba i o tisíce let.
Když jsem přemýšlela, o čem budu jakožto nová redaktorka Potterzone psát, první mě napadlo typické „jak jsem se dostala k Harrymu“. Nechci vás ale zatěžovat dalším příspěvkem ze setkání anonymních potterholiků, a proto jsem se rozhodla jít trochu hlouběji. Jakožto studentka religionistiky se s oblibou zabývám starými příběhy, mýty a legendami. Co stojí za dnešními knižními hrdiny a filmovými padouchy? Jaké akční historky si lidé vyprávěli před stovkami let? Jednoduše řečeno… Přesně ty samé, co dnes my.
Existuje totiž jedna důležitá vlastnost lidí. A tou je naše láska k symbolům. A nejen těm nakresleným, ale i ústně předávaným a později zapsaným symbolům. Protože příběhy nejsou nic jiného než rozvinuté symboly. V příbězích hledáme poučení, naději, napětí a lásku. Netvrďte mi, že nikdo z vás si před nějakou životní překážkou (zkouškou ve škole, maturitou, nástupem do nové práce…) neřekl něco ve stylu: „Když dokáže jedenáctiletý kluk přemoci Pána zla, tohle já prostě dám!“
Základní motivy v příbězích se mnohokrát opakují. A nemusí to být vykrádačka, protože všichni nakonec chceme totéž. Aby dobro zvítězilo nad zlem, aby se konečně daly naše oblíbené postavy dohromady, aby byla Umbridgeová hodně, hooodně potrestaná… A právě v tom, jak Rowlingová dokázala tyto symboly využít, spatřuji originalitu a geniálnost série Harryho Pottera. Nejenže sesbírala hromadu motivů a dějů, dokázala je i do svého díla zakomponovat plynule a bez toho, aby tahaly za oči.
V krátkém článku nemám šanci obsáhnout všechny příběhy, které do díla autorka vložila. Vybrala jsem tedy několik základních, které k Evropské tradici nejvíce patří a které jsou v Harry Potterovi stěžejní.
Dítě, které přežilo navzdory …
Prvním oblíbeným motivem, se kterým se setkáme již před dveřmi rodiny Dursleyových v Zobí ulici, je příběh o tajemném dítěti, které nemělo přežít, ale osud tomu chtěl jinak. Určitě si vzpomenete na několik pohádek, kde se přesně takové dítě stane někým důležitým a zachrání svůj lid/milovanou osobu před zlem. Kde se tento příběh vzal? Stačí se podívat do nejčtenější knihy světa.
V dávném Egyptě se s redukcí obyvatel nemazlili, a protože byli Židé přistěhovalci, odnesly to jejich děti. Jedni z rodičů se ale pokusili své dítě před krutou smrtí zachránit a poslali ho po vodě v ošatce z rákosí. Té si všimla faraonova dcera a malého Mojžíše přijala za svého. Pravděpodobně s větší láskou, než strýc Vernon a teta Petunie Harryho. Stejně jako Harry měl Mojžíš předurčeny velké věci. A stejně tak měl ze začátku problém svému poslaní uvěřit. Možná, že to bylo nějak takhle: „Já jsem velký Mesiáš? To bude nějaký omyl. Já jsem jen prostě, no prostě Mojžíš…“
Podobný příběh můžeme najít i v Evropských mýtech. Romulus a Remus, bratři, kteří založili Řím. Byli děti bohů, vhozeni do řeky Tibery a odchováni vlčicí. Upřímně, kdo je lepším pěstounem? Vlčice nebo Dursleyovi?
V Anglii ale můžeme najít bližší připodobnění v samotném králi Artušovi. Jako malý byl svěřen čaroději Merlinovi, který ho zanechal u sira Ectora. Zde chlapec vyrůstal, aniž by si byl vědom svého královského postavení. Stejně jako Harry potvrdil svoji vyvolenost výběrem hůlky (vlastně opačně, ta hůlka to potvrdila), Artuš stvrdil své právo na trůn vytažením meče z kamene.
Cvičit, cvičit a zase cvičit
Příprava na souboj s hlavním záporákem vyžaduje hodně tréninku a zkoušek (i těch školních, zdá se). Harry jich za svá školní léta zvládl hned několik. Ať už šlo o kouzelnické souboje, rychlé uvažovaní nebo zkouška volby „mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné“.
S podobnými překážkami si muselo poradit i mnoho mýtických hrdinů. Začnu-li opět u Bible, určitě se vám vybaví David, který překonal Goliáše a zajistil si tak vedení izraelské armády. Časem si Davida díky jeho spravedlnosti a odvaze lid oblíbil natolik, že jej uznal za pomazaného krále Izraele. David si musel projít zkouškami v bitvě i „soudních“ rozhodnutí, aby mohl být právoplatně ustanoven králem. Harry se také nemohl hned střetnout s Voldemortem, dokud se nenatrénoval v menších bitvách s jeho poskoky nebo viteály (a nezískal za každý trénink řádný počet bodů pro Nebelvír!).
Pro další inspiraci se opět obrátím na jih Evropy, tentokrát do Řecka. Starořecká mytologie je plná hrdinských mýtů s úkoly. Každý jistě zná Hérakla a jeho tucet úkolů, či Odyssea a Jásona a jejich předlouhé plavby plné úkolů a dobrodružství.
V anglické tradici se můžeme opět podívat za králem Artušem, přesněji za rytíři kulatého stolu, kteří na svých výpravách za Svatým grálem také museli nejdříve projít mnohými zkouškami a souboji.
Síla sebeobětování
Na závěr jsem z krátkého výběru symbolů vybrala další velmi důležitý motiv v sérii J. K. Rowlingové, tématicky jeden z posledních. Bez toho, aniž by Harry vešel do Zapovězeného lesa (a vy víte, kterou část myslím!), by Pán zla pravděpodobně nebyl poražen.
Původce tohoto motivu vám již musí být jasný. Moje kroky povedou opět k Bibli, tentokrát však Novému zákonu a jeho hlavnímu hrdinovi. Ježíš se obětoval, aby za lidi převzal vinu a ochránil před trestem hříchu. Harry se nechal Voldemortem zabít a tento nesobecký čin ochránil jeho přátele v Bradavicích před jakýmkoli zaklínadlem Pána zla. Stejně jako kdysi dávno Lily ochránila podobným činem malého Harryho.
Tímto opakováním obětování se uzavřel cyklus Harryho Pottera, protože jeden z hlavních symbolů celé série je láska a její konečné vítězství nad vším zlem světa (stejně jako v novozákonní předloze). Troufám si říct, že právě tohle výborné použití nejsilnějšího symbolu ze všech přineslo knihám o malém čaroději tak obrovský úspěch.
Doufám, že moje krátké nahlédnutí do příběhů za příběhem vám přineslo něco nového. Ať už nové souvislosti nebo zamyšlení. V Harry Potterovi bychom samozřejmě mohli najít desítky dalších symbolů a příběhů, ale snažila jsem se ukázat alespoň tyto stěžejní. Třeba si někdy otevřete knihu mýtů či legend a sami najdete další motivy podobné těm v příběhu Rowlingové. Věřím, že jich bude mnoho, protože jak jsem již zmínila v úvodu, my lidé milujeme ty stejné příběhy, i když tisíckrát jinak převyprávěné.
