Na Potterfestu proběhla žádost o ruku

Sobota 4. 9. si oblékla bradavický hábit a stala se svátečním dnem především českých fanoušků světa Harryho Pottera. Nejkouzelnější den v roce přišlo oslavit na 700 kouzelníků a čarodějek do Národního domu ve Vinohradech a přivedlo s sebou i spoustu fantastických zvířat.

Naštěstí mezi nimi nebylo žádné, které by se jmenovalo Covid-19. Vždyť ten už napáchal škody víc než dvojčata Weasleyova! Nemluvě o připraveném, ale neuskutečněném Potterfestu v minulém roce. Proto číslujeme letošní kouzelný festival „pouze“ čtyřkou a nikoliv pětkou. Přesto byl osud Potterfestu i v tomto roce velkou neznámou v Sibylině křišťálové kouli. Bude, nebude? Na tuto otázku jsme nakonec mohli odpovědět kladně. Ale cítili to tak stejně i pořadatelé Potterfestu a jeho účastníci? Na to si v tomto článku posvítíme kouzlem Lumos.

Za rozsáhlými přípravami Potterovských festivalů v Praze stojí skupina Potterfan. Většinou si na chystání tak velké akce vyhrazuje 6-9 měsíců. Jenže ani jaro nechtělo vydat své tajemství o tom, jak se Covid zachová, takže zaznívala otázka, jestli je moudré o pořádání Potterfestu vůbec uvažovat. Festival totiž sám sebe nevykouzlí, ale je třeba zorganizovat nesčíslně věcí a zainvestovat mnoho galeonů, které se v případě krachu nevrátí. A tak v době, kdy se Potterfan rozhodl fest uspořádat, měl na celkovou přípravu zhruba 2 měsíce. Ve vzduchu se navíc pořád vznášela nejistota jako výpary z Nevillova kotlíku s lektvarem. A aby toho nebylo zrovna málo, v čase, kdy to člověk nejméně potřebuje, se pokazilo hned několik věcí: od pozdních dodávek nasmlouvaných věcí přes postupně odpadající dobrovolníky, po nefunkční výtah a tudíž nutnost celý festival do ND nastěhovat „ručně“ (jakmile práce skončily, výtah byl jako mávnutím kouzelné hůlky opět funkční).

I když se situace kolem vy-víte-čeho zásadně zlepšila a denní počty virem uřknutých klesly, nejrůznější omezení nadále zůstávala. I když by se tedy dal Národní dům naplnit hosty až k prasknutí, počty návštěvníků se musely zkrouhnout. To byl také jeden z důvodů, proč se letos zprvu neprodávaly vstupenky „Svrček“, které negarantují místo k sezení. Základní vstupné se v omezené míře začalo prodávat až pár týdnů před festivalem. Tohle všechno také sehrálo roli v určování ceny vstupného. Inu, Národní dům v centru Prahy, je holt Národní dům. Ale vůle a přání Potterfest uspořádat byla obrovská.

Jak už sami víte, slet čarodějů a čarodějnic se přeci jen uspořádal, a nakonec i slavně skončil. Tolik času, utajení kouzel před mudly a úsilí jen, aby měl festival tu drzost profrčet přes den tak rychle jako Malfoy na Nimbusu 2001. Zatímco Potterfan přežil s krůpějemi potu na čelech a sotva stojící na vratkých ušlapaných nožičkách, účastníci naopak získali novou energii do žil a prožili jeden z nejkouzelnějších dnů v roce.

Taky ze sebe členové Potterfanu a dobrovolníci vymačkávali co nejvíce použitelné magie nejen v den D, ale i několik dnů předtím; výroba dekorací a divadelních rekvizit, kompletování dárků pro každého účastníka (přičemž papírové tašky dorazily jen dva dny před festivalem), dokončování přednášek, kvízů, usilovné nacvičování tance se stuhou a divadla, naceňování zboží a spoustu dalšího. V pátek celodenní návoz všech věcí do Národního domu, příprava, výzdoba a poslední příležitost doladit to, co je určeno pro poslední chvíle.

Výzdoba Národního domu. Foto: FildasKirk

Z třetího ročníku Potterfestu si Potterfan odnesl mnoho ponaučení a snažil se vychytat nedostatky, na které je upozornili návštěvníci v hodnotícím dotazníku. Proto byly uvedeny v život další programové linie, aby se nikdo neměl čas nudit, zavedla se chill out zóna, Příčná ulice se proměnila v mnohem větší Čaro trhy, nabízely se pochutiny s motivy kouzelnického světa a tradiční velké soutěže byly rozšířeny na dětské kategorie.

Program byl letos opravdu nabitý, proto se hodila každá pomocná ruka a nejeden ochotný dobrovolník se sklony pomoct dobré věci. I přesto, že se chopili svých činností jako oddaní domácí skřítci (pod zárukou S.P.O.Ž.Ú.S.), jako by se práce stále množila. Jejich dobrovolnictví nicméně významně přispívalo k plynulému chodu akce, takže návštěvníci si mohli v klidu užívat program. A jak na něj vlastně reagovali?

K úlevě i spokojenosti všech se jednalo veskrze o pozitivní ohlasy, dokonce polité kapkou lektvaru lásky. Všichni byli hlavně nadšení z toho, že se Potterfest vůbec mohl konat, zejména s ohledem na loňský zrušený ročník. Ačkoliv stín temného fantastického zvířátka byl stále přítomen ve formě povinného nošení roušek a prokázání se očkováním, či platným testem, nelze upřít, že nejen Potterfan, ale i přítomní brali zdravotní opatření vážně. To bylo předmětem velké chvály i mezi účastníky. Když se tedy nečekaně objevila kontrola z hygieny, bylo všechno v nejlepším pořádku a festival mohl pokračovat vesele dál.

Už jsme zmiňovali dvojkolejnost programu, na kterou se ale názory návštěvníků dost lišily. Zatímco jeden tábor, jenž se nezajímal o hlavní program, se měl vždy kam uchýlit, ten druhý se marně dožadoval obraceče času, neboť by rád navštívil obě linie.

Letos se na Potterfestu vyráběli huláci, kluběnkové náušnice, odznáčky z pivních zátek a přáníčka s patrony. Foto: Acalanthi a FildasKirk. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Okouzlení zažívali návštěvníci na Čaro trzích. Nabídka s merchem byla totiž opravdu veliká, stoly se prohýbaly pod množstvím hrníčků, cukrovinek, kancelářských potřeb a her, kdežto regály praskaly ve švech s různými FUNKO figurkami, panenkami, puzzlíky nebo plyšáky. Nářek peněženek byl slyšet až na toalety… ačkoliv to mohla být také Ufňukaná Uršula kvílející na „čarodějkách“ i na „čarodějích“. Mnozí si také zaujatě všímali obsluhy převlečené za domácí skřítky ve slušivých ručně vyrobených zásterkách a čepičkách.

Čaro trhy jsou připraveny na první vlnu nakupujících. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Ocenění bylo uděleno i za nákupní tašky do Pottershopu, které se rozdávaly u vchodu na „tržiště“ a které umožnily nést větší množství zboží k pokladně. Na druhou stranu jejich počet omezoval i – dle platných nařízení – množství lidí v místnosti. To potom vedlo k tomu, že v dopoledních hodinách se do Pottershopu táhla dlouhá fronta. Kdo si ale počkal, ten se dočkal a s blížícím se odpolednem už chyběl frontovému hadovi značný kus ocasu.

Beseda s Adrianem Machem a jeho výtvor. Foto: FildasKirk

Oblíbené byly u diváků také besedy s hlavními hosty – s ilustrátorem slovenských Potterovských knih Adrianem Machem, chovatelem sov Jakubem Kocourkem a dabérem Radkem Škvorem, který propůjčil svůj hlas Dracu Malfoyovi. Přes speciální aplikaci se do rozhovorů mohli zapojit také diváci a pokládat vlastní otázky. Nutno dodat, že na Radka se sesypalo i mnoho požadavků na přeříkání známých Malfoyových replik z filmů. Asi největší potlesk si Radek vysloužil za absolutní zmijozelské vyznání lásky.

Co však oslovené návštěvníky zaručeně dostalo do kolen, byl sovinec Jakuba Kocourka, který se nechal slyšet, že doma nechová jen sovy. Našlo by se u něj mnoho dalších fantastických zvířat (Vlci pana Kocourka). Na akci si však přivezl 4 sovy (sovici sněžnou, sovu pálenou, puštíka paraguayského a puštíka malajského) a krkavce Huga, který se stal bezesporu pánem celého sovince (zachtělo se mu kontrolovat i Potterfan na registraci, což dal najevo klovnutím jedné z členek Crew do zubů. Možná to byl ale způsob vyznání jisté náklonnosti…). Každý měl možnost se s ptactvem vyfotit a pohladit si jej.

A když už jsme u pana Kocourka, určitě neopomeňme jeho neobyčejné gesto, se kterým si získal snad celé publikum (hlavně dámskou část, rozplývající se, jako kdyby hleděla na Lockharta). Rafinovaným způsobem (jak je kocourům ostatně vlastní) totiž během své besedy přizval svou přítelkyni na pódium, aby ji požádal o ruku. To byl nezapomenutelný a kouzelný okamžik nejen pro – nyní již – šťastné snoubence.

Kromě neopakovatelného momentu, který se jen tak někde neuvidí, si návštěvníci pochvalovali i Čarovečer se smyčcovým kvartetem a divadlo Kouzelníci zájezdu, což byla třešnička politá hihňavou vodou na závěr. Ve zkratce můžeme prozradit, že Lord Voldemort zažil svou letní romanci s Dolores Umbridgeovou v Řecku. A publikum si tak připomnělo nejednu nesmrtelnou hlášku z filmu Účastníci zájezdu v podání profesorského sboru, párku Smrtijedů a Pána zla.

To vše umocňovaly podle návštěvníků i drobné detaily a kouzelná atmosféra, kterou jste mohli najít úplně ve všem, dokonce i tam, kde byste ji nečekali – na záchodech. Rodiče byli navíc rádi, že se na akci zabavily i jejich drahé ratolesti, které často vydržely až do konce (nu… to Kouzelníci zájezdu nejspíš nepředpokládali. Snad to ta děcka do budoucna moc nezkazí…).

Jak to dopadne, když kouzelníci jedou na zájezd se Smrtijedy a Dolores? Vtipně! Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Nicméně se zatím zdá, že to s tou zkažeností nebude tak zlé. Neustále se totiž opakuje a potvrzuje to, jak přívětiví a přátelští dokážou Potterovci být, což nás nepřestává těšit. Jeden příklad za všechny může být projev jedné z dotázaných návštěvnic, kterou překvapilo, že si ji z minulých akcí pamatují i lidé, se kterými jinak neprohodila ani slovo. Krásně to pak shrnula vyjádřením, že na takovém místě člověk nemusí být slavným hercem, spisovatelem nebo cosplayerem, přesto může zažít svůj malý pocit slávy, když si jej pamatují i cizí lidé. Takže je jen malá šance, že se zde budou lidé cítit osamělí, třebaže vyrazili na festival sami samotincí.

Máme-li být ovšem objektivní, měli bychom připustit, že nějaká ta skvrna na hábitu přeci jen existuje, a tou byl catering. Jde o trn v botě, který nelze tak snadno vytáhnout, a to také kvůli náročným domluvám s Národním domem. Návštěvníci příliš neocenili omezený výběr občerstvení s těžko stravitelnou cenou (stanovenou ND). Laskominky s Potterovskou tématikou měly sice kladnou odezvu, takže o ně byl pochopitelně zájem, nebylo jich však mnoho, tudíž na návštěvníky, kteří např. přijeli nasnídaní a nechtěli se hned tlaskat sladkým, odpoledne již nezbylo. I to je tedy dobrým námětem k zamyšlení do budoucna.

Koho jste mohli na Potterfestu potkat. Foto: Acalanthi a FildasKirk. Tip: V galerii prohlížejte přetažením fotek zprava doleva a naopak.

Co ale přinese zítřek, je stále tvrdým oříškem k rozlousknutí pro profesorku jasnovidectví. Jediné, co zatím můžeme, je, že se ohlédneme za minulostí, která byla ještě před chvílí přítomností. K velkému potěšení Potterfanu byl letošní, již minulý, festival označen za „úžasný, takže můj nefestivalový partner chce jít příště se mnou.“ A další ohlasy: „Festival se svojí úžasnou atmosférou je pro mě vždy zážitek, na který ráda vzpomínám, a jeho hlavní problém je, že trvá jen jeden den.“ „Myslím si, že Potterfest je přesně takový, jaký by měl být, zajímavý program, skvělí lidé jak mezi organizátory, tak mezi návštěvníky, spoustu zábavy.“

Byla jsem konečně v Bradavicích!

Dagmar Haflink Sekelezová, příchozí čarodějka na Potterfestu.

Do zábavy ostatně můžeme zahrnout i předního „pracovníka“ Potterfanu, kterým je Thomas. Získal totiž pomyslnou cenu diváků v kategorii „bavič roku“ za svůj neodolatelný Lockhartovský výkon v roli moderátora.

A co si z toho všeho mohou návštěvníci ještě odnést? Že hodnotící dotazníky mají smysl. Pokud existuje něco, co představovalo zklamání, pak se to snaží Potterfan do budoucna napravit. Na druhou stranu je zase pozitivní odezva až magicky povznášející síla a motiv ženoucí dál přes další (ne)bezpečné překážky. Proto prosíme všechny návštěvníky, kteří dotazník ještě nevyplnili, aby se chopili virtuálního brku a zkusili naškrábat svůj názor na Potterfest. Slibujeme, že to nebude bolet. Dotazník pro Potterfan najdete zde.

I když je to někdy složité, snažíme se vždy udělat maximum pro to, aby se návštěvníkům akce líbila. Každá minuta stojí za to, protože Potterovci jsou úžasná komunita a skvělé publikum.

Bella, členka Potterfan Crew

Závěrem bychom chtěli poděkovat všem za kouzelnou účast. Zvláštní poděkování patří i všem dotazovaným, jejichž odpovědi jsme využili v tomto článku (Josef Štaif, Moonys, Dagmar Haflink Sekelezová, Pavla Palkovičová, Veronika Gondová, Bella, Thomas a další).

Článek byl vypracován společně s FildasKirkem.

Acalanthi

Spoléhám na to, že Moudrý klobouk dobře věděl, co se mnou. A tak mě k mému vlastnímu překvapení poslal do mrzimorské koleje. Přestože mám ale raději modrou než žlutou, zabydlela se má mysl u jezevců tak dokonale, že jsem odhodlaná se za ně bít až do posledního krvavého kola ve hře Potter aktivity, dokud konečně slavně nezvítězíme!