od Acalanthi Říká se, že 1. máj je lásky čas, a celým květnem tak prostupuje romantická atmosféra. Jenže kouzelnický svět o tomto měsíci ví svoje a pamatuje hlavně krev, slzy a smrt. To vše vzešlo z bitvy o Bradavice, která pohřbila mnoho vynikajících kouzelníků a čarodějek. Velká cena za obrovské vítězství. Přinesla však i mnoho inspirace. Čím může být tato památná bitva důležitá i pro nás dnes? Jaký je její odkaz pro budoucí generace?
Pokud by se Potterheadi měli o něco rvát, pak za to, aby byl 2. květen ustanoven státním svátkem. Toho dne roku 1998 se totiž strhla bitva, jakou kouzelnický svět dlouho nezažil. Na jejím začátku byly pochybnosti a nejspíš málokdo věřil tomu, že by byl Lord Voldemort svržen ze svého temného trůnu. Přesto starší profesoři, a dokonce i mladičcí studenti, kteří měli skutečný život teprve před sebou, sebrali odvahu a šli do boje proti nejmocnějšímu černokněžníkovi své doby. Už to je inspirující.
Člověk nemusí být nutně Nebelvír, aby se rozhodl postavit se strachu tváří v tvář, což prokázalo „několik starších studentů Havraspáru“ a „ještě více mrzimorských.“ Možná, že motivace každého z nich byla úplně jiná a nemusela to být zrovna odvaha, která je poháněla vpřed (touha držet s přáteli; bojovat za správnou věc; zdání, že toto rozhodnutí je moudré), ale ve výsledku se všichni ocitli na stejné lodi, u níž bylo velké riziko potopení.
Odvaha není, že se nebojíš. Odvaha je, že jdeš dál, i když se bojíš.
Ernest Thompson Seton
Obránci hradu nepochybně pociťovali strach. Někteří z nich více, jiní méně. Přesto šli do rizika, které mohlo být s velkou pravděpodobností jejich poslední. Spojovala je tedy odvaha, která byla během bitvy o Bradavice nejvýraznějším prvkem, zářícím jako rudá nit táhnoucí se veškerým děním.
Dá se tedy říct, že to bylo celé o odvaze – mnozí bránili Bradavice i své blízké navzdory nebezpečí; dvojitému agentu Snapeovi byla smrt neustále v patách, neboť klamal černokněžníka s uměním nitrozpytu; Neville pronesl odvážnou řeč proti Voldemortovi a jeho armádě stoupenců; a nakonec to byl opět Harry, kdo šel odvážně do Zapovězeného lesa přivítat Smrt jako svou starou známou. Tolik obdivuhodné odvahy, které bychom si chtěli nabrat naběračkou a všechnu spolykat! V každodenním životě by se nám dozajista hodila.
Kolikrát nás sužují jen malé strachy, aniž bychom si je pořádně uvědomovali. Přitom nás dovedou přímo paralyzovat a donutit nás couvat – strach z ústních zkoušek, z pracovních pohovorů, strach přiznat něco rodičům nebo přátelům, strach z toho, co si o nás pomyslí druzí lidé, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Jen zřídka přitom čelíme postavě zahalené v kápi a s kosou v kostěné ruce. Přesto se bojíme. Je na čase si uvědomit, z čeho pramení skutečný strach a pokusit se mu postavit. Neboť je to právě bázeň, která nás brzdí a brání v osobním rozvoji.
Tím pravým pohonem k odvaze však mohou být i další ctnosti, které bradavičtí obránci projevili rozhodně ve velkém; jsou jimi láska a přátelství. Nebýt těchto silných pout, mohl být Harry už dávno vydán do rukou Lorda Voldemorta a příběh by rychle skončil. Bez podpory Rona a Hermiony, jednajících čistě z popudu silného přátelství, by náš hrdina s bleskem na čele měl mnohem menší šanci na úspěch. A nebyla to pouze tato dvojice, která se snažila svého kamaráda ochránit:
Blížila se stovka mozkomorů, připlouvali k nim vzduchem, dychtivě nasávali pach Harryho zoufalství, které na ně působilo jako vyhlídka na hostinu…A pak jim kolem hlavy proletěli stříbrný zajíc, kanec a liška, mozkomorové je spatřili, zarazili se a malinko se stáhli zpátky. Ze tmy k nim doběhli tři další lidé, postavili se k nim s napřaženými hůlkami a dál vysílali svoje Patrony: Lenka, Ernie a Seamus.
Harry Potter a relikvie smrti
Když mluvíme o lásce, nejednoho z nás určitě napadne Snape a jeho nesmrtelné „navždycky.“ Byla to právě bitva o Bradavice, díky níž jsme se dozvěděli, že zmijozelský učitel lektvarů ve skutečnosti nebyl žádný studený psí čumák, ale dokázal milovat doslova až za hrob. A byla to láska, která ho přiměla činit hrdinské skutky. A to přesto, že už je Lily dávno nemohla nijak ocenit. To je nesmírně důležité z hlediska pochopení jeho ryzí povahy. Pro Snapea už neexistovala možnost, že by mohl získat byť jen slabou náklonnost své milované. Jeho činy vycházely z lásky, která nemohla být opětována. To však bývalému Smrtijedovi nezabránilo riskovat úplně všechno. A dokonce pomáhat i někomu, koho z duše nenáviděl – synovi svého soka.
Že je láska obsahem životního příběhu každého z nás, jsme si mohli uvědomit i ve chvíli, kdy Harry čelil Voldemortovi v jejich posledním souboji. Tehdy se mladý čaroděj snažil vysvětlit mocnému černokněžníkovi, jakou moc láska ve skutečnosti má, a že jen díky ní došel až na konec. Vyzbrojen takovou ctností se mohl na tomto konci utkat s Voldemortem.
A právě to je příležitost obrátit svou pozornost k Zapovězenému lesu, kde ležel zmrtvýchvstalý Harry. Narcisa Malfoyová, která se nad ním tehdy skláněla ve svých rukách dřímala pravdu, jíž však proměnila v lež. To byl historický a vzácný okamžik, kdy lež posloužila dobru. Narcisa tím riskovala nejen svůj život, ale i život své rodiny. Ovšem právě pro lásku k ní a svému synovi, o něhož se strachovala, sehrála jednu z nejdůležitějších rolí v boji proti svému vlastnímu Pánovi. Umožnila Harrymu přežít. To původně nebylo v plánu. Když se odtud přemístíme znovu na bojiště k Harrymu a Voldemortovi, pak si můžeme uvědomit, že láska porazila zlo.
Upřímná náklonnost k druhým nás zavazuje jakýmsi neviditelným poutem, možná by se dalo říct i kouzlem. Pokud máme někoho skutečně rádi, jsme ochotni leccos obětovat. A to je další vzácný odkaz slavné kouzelnické bitvy, z něhož si vezměme příklad.
Bitva o Bradavice nás však nenaučila pomáhat pouze těm, které milujeme, ale také svým nepřátelům. O Snapeovi podávající pomocnou ruku Harrymu už byla řeč. Avšak i sám Harry byl ochotný pomoci Dracovi, což prokázal dokonce dvakrát. Poprvé jej zachránil před zložárem v Komnatě nejvyšší potřeby a podruhé před Smrtijedem:
Draco stál na horním odpočívadle a škemral o milost u dalšího maskovaného Smrtijeda. Když ty dva míjeli, Harry Smrtijeda srazil omračovacím kouzlem. Malfoy zazářil úlevou: očima hledal svého zachránce.
Harry Potter a relikvie smrti
Pomáhat svým nepřátelům je nejspíše ta nejméně líbivá inspirace. Pokud se totiž cítíme být někým zrazováni, míváme silné tendence odplácet a mstít se. Je jen málo lidí, kteří dokážou s nadhledem nejen někomu odpustit, což samo o sobě bývá těžké, ale ještě mu pomáhat. Taková schopnost odráží osobní vyzrálost a dobré srdce. A možná tato zkušenost dokonce ukáže, že náš nepřítel není zas až tak špatný, jak se nám dříve mohlo zdát. I z takových nepřátelství se nakonec rodí ta největší přátelství.
To vše jsou největší odkazy bitvy o Bradavice. Přestože se její účastníci brodili krví, zažívali ty nejsmutnější a nejohavnější chvíle ve svém životě, bojovali se strachem, žalem a zoufalstvím, na konci zazářilo nejjasnější světlo. Všechno to negativní vyústilo v to nejlepší – zlo bylo poraženo a všichni byli osvobozeni od dusivé tyranie. I to je odkaz a poučení pro nás. Vedle odvahy, lásky, přátelství, hrdinství, ochotě odpouštět a pomáhat druhým je to také vědomost, že z toho špatného se rodí i dobré věci. Že ačkoli člověk nespočetněkrát prochází trnitým polem plným bolesti, která se zdá být nekonečná a neuhasitelná a nevidí naději. Nakonec přeci jenom svou vytrvalostí a odvahou dospěje do bezpečí a k radosti.
Poznámka: Problematické je psaní velkých a malých písmen ve slovním spojení „Relikvie Smrti“. Zatímco v názvu knihy jsou všechna písmenka malá, v názvu filmu se objevuje velké „R“. V citacích tohoto článku jsou zachována písmena z názvu filmu i knihy.
V některých případech se lze setkat i s velkým „S“ ve slově „Smrti“, kdy je snaha pojmenovat bytost. Užívání velkých a malých písmen v tomto spojení je tak individuální v závislosti na situaci a kontextu.
