Říká se, že 1. máj je lásky čas, a celým květnem tak prostupuje romantická atmosféra. Jenže kouzelnický svět o tomto měsíci ví svoje a pamatuje hlavně krev, slzy a smrt. To vše vzešlo z bitvy o Bradavice, která pohřbila mnoho vynikajících kouzelníků a čarodějek. Velká cena za obrovské vítězství. Přinesla však i mnoho inspirace. Čím může být tato památná bitva důležitá i pro nás dnes? Jaký je její odkaz pro budoucí generace?

Pokud by se Potterheadi měli o něco rvát, pak za to, aby byl 2. květen ustanoven státním svátkem. Toho dne roku 1998 se totiž strhla bitva, jakou kouzelnický svět dlouho nezažil. Na jejím začátku byly pochybnosti a nejspíš málokdo věřil tomu, že by byl Lord Voldemort svržen ze svého temného trůnu. Přesto starší profesoři, a dokonce i mladičcí studenti, kteří měli skutečný život teprve před sebou, sebrali odvahu a šli do boje proti nejmocnějšímu černokněžníkovi své doby. Už to je inspirující.

Fotografie z filmu Harry Potter a Relikvie smrti, 2. část. Před vchodem do Velké síně, osvětlené pochodněmi z obou stran je velká skupina kouzelníků. Uprostřed je Kingsley Pastorek, zleva od něj Neville, Hermiona, Ron, Molly, Arthur, Kratiknot a Prýtová. Zprava od Pastorka stojí Fleur, Bill, Fred a George. Všichni drží své hůlky připraveni s nimi bojovat.
Tenhle hrad je náš, kámo! Zdroj: film Harry Potter a Relikvie smrti, 2. část

Člověk nemusí být nutně Nebelvír, aby se rozhodl postavit se strachu tváří v tvář, což prokázalo „několik starších studentů Havraspáru“ a „ještě více mrzimorských.“ Možná, že motivace každého z nich byla úplně jiná a nemusela to být zrovna odvaha, která je poháněla vpřed (touha držet s přáteli; bojovat za správnou věc; zdání, že toto rozhodnutí je moudré), ale ve výsledku se všichni ocitli na stejné lodi, u níž bylo velké riziko potopení.

Odvaha není, že se nebojíš. Odvaha je, že jdeš dál, i když se bojíš.

Ernest Thompson Seton

Obránci hradu nepochybně pociťovali strach. Někteří z nich více, jiní méně. Přesto šli do rizika, které mohlo být s velkou pravděpodobností jejich poslední. Spojovala je tedy odvaha, která byla během bitvy o Bradavice nejvýraznějším prvkem, zářícím jako rudá nit táhnoucí se veškerým děním.

Fotografie z filmu Harry Potter a Relikvie smrti 2. část. Neville čelí Voldemortovi a jeho armádě Smrtijedů poté, co Voldemort přijde s Hagridem, který nese (zdánlivě mrtvého) Harryho. Neville má krvavou ránu na hlavě, ale v tváři odhodlaný výraz, s nímž se obrací k divákovi.
Neville odvážně promlouvá k Voldemortovi a jeho armádě. Zdroj: Harry Potter a relikvie smrti část 2.

Dá se tedy říct, že to bylo celé o odvaze – mnozí bránili Bradavice i své blízké navzdory nebezpečí; dvojitému agentu Snapeovi byla smrt neustále v patách, neboť klamal černokněžníka s uměním nitrozpytu; Neville pronesl odvážnou řeč proti Voldemortovi a jeho armádě stoupenců; a nakonec to byl opět Harry, kdo šel odvážně do Zapovězeného lesa přivítat Smrt jako svou starou známou. Tolik obdivuhodné odvahy, které bychom si chtěli nabrat naběračkou a všechnu spolykat! V každodenním životě by se nám dozajista hodila.

Kolikrát nás sužují jen malé strachy, aniž bychom si je pořádně uvědomovali. Přitom nás dovedou přímo paralyzovat a donutit nás couvat – strach z ústních zkoušek, z pracovních pohovorů, strach přiznat něco rodičům nebo přátelům, strach z toho, co si o nás pomyslí druzí lidé, a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Jen zřídka přitom čelíme postavě zahalené v kápi a s kosou v kostěné ruce. Přesto se bojíme. Je na čase si uvědomit, z čeho pramení skutečný strach a pokusit se mu postavit. Neboť je to právě bázeň, která nás brzdí a brání v osobním rozvoji.

Fotografie z filmu Harry Potter a Relikvie smrti 2. část. Harry jde Zapovězeným lesem v doprovodu svých rodičů, Siria a Lupina
Harry přichází čelit Lordu Voldemortovi. Zdroj: Harry Potter a relikvie smrti 2. část

Tím pravým pohonem k odvaze však mohou být i další ctnosti, které bradavičtí obránci projevili rozhodně ve velkém; jsou jimi láska a přátelství. Nebýt těchto silných pout, mohl být Harry už dávno vydán do rukou Lorda Voldemorta a příběh by rychle skončil. Bez podpory Rona a Hermiony, jednajících čistě z popudu silného přátelství, by náš hrdina s bleskem na čele měl mnohem menší šanci na úspěch. A nebyla to pouze tato dvojice, která se snažila svého kamaráda ochránit:

Blížila se stovka mozkomorů, připlouvali k nim vzduchem, dychtivě nasávali pach Harryho zoufalství, které na ně působilo jako vyhlídka na hostinu…A pak jim kolem hlavy proletěli stříbrný zajíc, kanec a liška, mozkomorové je spatřili, zarazili se a malinko se stáhli zpátky. Ze tmy k nim doběhli tři další lidé, postavili se k nim s napřaženými hůlkami a dál vysílali svoje Patrony: Lenka, Ernie a Seamus.

Harry Potter a relikvie smrti

Když mluvíme o lásce, nejednoho z nás určitě napadne Snape a jeho nesmrtelné „navždycky.“ Byla to právě bitva o Bradavice, díky níž jsme se dozvěděli, že zmijozelský učitel lektvarů ve skutečnosti nebyl žádný studený psí čumák, ale dokázal milovat doslova až za hrob. A byla to láska, která ho přiměla činit hrdinské skutky. A to přesto, že už je Lily dávno nemohla nijak ocenit. To je nesmírně důležité z hlediska pochopení jeho ryzí povahy. Pro Snapea už neexistovala možnost, že by mohl získat byť jen slabou náklonnost své milované. Jeho činy vycházely z lásky, která nemohla být opětována. To však bývalému Smrtijedovi nezabránilo riskovat úplně všechno. A dokonce pomáhat i někomu, koho z duše nenáviděl – synovi svého soka.

Fanart vyobrazující Severa Snapea, který na pravé straně obrázku vystupuje z černé spodní části a dívá se doleva. V pravé ruce drží hůlku, z níž proudí patronovo kouzlo do tvaru laně, jenž se zformovala před ním (uprostřed obrázku). Atmosféra navozuje hlubokou noc (pozadí je tmavě modré s tečkami jako hvězdy) a Severův obličej je patronem ozářen jak od Měsíce.
Snape se svým patronem. Zdroj: fanpop.com, autor: lilyZ

Že je láska obsahem životního příběhu každého z nás, jsme si mohli uvědomit i ve chvíli, kdy Harry čelil Voldemortovi v jejich posledním souboji. Tehdy se mladý čaroděj snažil vysvětlit mocnému černokněžníkovi, jakou moc láska ve skutečnosti má, a že jen díky ní došel až na konec. Vyzbrojen takovou ctností se mohl na tomto konci utkat s Voldemortem.

A právě to je příležitost obrátit svou pozornost k Zapovězenému lesu, kde ležel zmrtvýchvstalý Harry. Narcisa Malfoyová, která se nad ním tehdy skláněla ve svých rukách dřímala pravdu, jíž však proměnila v lež. To byl historický a vzácný okamžik, kdy lež posloužila dobru. Narcisa tím riskovala nejen svůj život, ale i život své rodiny. Ovšem právě pro lásku k ní a svému synovi, o něhož se strachovala, sehrála jednu z nejdůležitějších rolí v boji proti svému vlastnímu Pánovi. Umožnila Harrymu přežít. To původně nebylo v plánu. Když se odtud přemístíme znovu na bojiště k Harrymu a Voldemortovi, pak si můžeme uvědomit, že láska porazila zlo.

Fotografie ze scény HP a Relikvie smrti, 2. část. Narcisa vlevo na obrázku se sklání nad ležícím Harrym, který vypadá, že je mrtvý. Za nimi je v popředí Voldemort a jeho armáda Smrtijedů.
Narcisa Malfoyová lže o Harryho smrti. Zdroj: Harry Potter a Relikvie smrti, 2. část.

Upřímná náklonnost k druhým nás zavazuje jakýmsi neviditelným poutem, možná by se dalo říct i kouzlem. Pokud máme někoho skutečně rádi, jsme ochotni leccos obětovat. A to je další vzácný odkaz slavné kouzelnické bitvy, z něhož si vezměme příklad.

Bitva o Bradavice nás však nenaučila pomáhat pouze těm, které milujeme, ale také svým nepřátelům. O Snapeovi podávající pomocnou ruku Harrymu už byla řeč. Avšak i sám Harry byl ochotný pomoci Dracovi, což prokázal dokonce dvakrát. Poprvé jej zachránil před zložárem v Komnatě nejvyšší potřeby a podruhé před Smrtijedem:

Draco stál na horním odpočívadle a škemral o milost u dalšího maskovaného Smrtijeda. Když ty dva míjeli, Harry Smrtijeda srazil omračovacím kouzlem. Malfoy zazářil úlevou: očima hledal svého zachránce.

Harry Potter a relikvie smrti

Pomáhat svým nepřátelům je nejspíše ta nejméně líbivá inspirace. Pokud se totiž cítíme být někým zrazováni, míváme silné tendence odplácet a mstít se. Je jen málo lidí, kteří dokážou s nadhledem nejen někomu odpustit, což samo o sobě bývá těžké, ale ještě mu pomáhat. Taková schopnost odráží osobní vyzrálost a dobré srdce. A možná tato zkušenost dokonce ukáže, že náš nepřítel není zas až tak špatný, jak se nám dříve mohlo zdát. I z takových nepřátelství se nakonec rodí ta největší přátelství.

Fanart vyobrazující Harryho, jak zachraňuje Draca Malfoye před zložárem v Komnatě nejvyšší potřeby. Harry vlevo je na koštěti a podává Dracovi ruku. Ten ji s překvapeným výrazem v obličeji chytá, zatímco všude okolo (v pozadí) zuří oranžový zložár.
Harry zachraňuje Draca před zložárem. Zdroj: ontd-hogwarts.livejournal.com, fanart lulz

To vše jsou největší odkazy bitvy o Bradavice. Přestože se její účastníci brodili krví, zažívali ty nejsmutnější a nejohavnější chvíle ve svém životě, bojovali se strachem, žalem a zoufalstvím, na konci zazářilo nejjasnější světlo. Všechno to negativní vyústilo v to nejlepší – zlo bylo poraženo a všichni byli osvobozeni od dusivé tyranie. I to je odkaz a poučení pro nás. Vedle odvahy, lásky, přátelství, hrdinství, ochotě odpouštět a pomáhat druhým je to také vědomost, že z toho špatného se rodí i dobré věci. Že ačkoli člověk nespočetněkrát prochází trnitým polem plným bolesti, která se zdá být nekonečná a neuhasitelná a nevidí naději. Nakonec přeci jenom svou vytrvalostí a odvahou dospěje do bezpečí a k radosti.

Fanart vyobrazující závěrečný souboj mezi Harrym a Voldemortem uvnitř bradavické Velké síně. Harry právě porazil Voldemorta, chytá bezovou hůlku do pravé ruky, zatímco poražený Voldemort padá k zemi. Aktu přihlíží všichni obránci hradu i Smrtijedi.
Harry Potter poráží největšího zlosyna své doby. Zdroj: wizardingworld.com

Poznámka: Problematické je psaní velkých a malých písmen ve slovním spojení „Relikvie Smrti“. Zatímco v názvu knihy jsou všechna písmenka malá, v názvu filmu se objevuje velké „R“. V citacích tohoto článku jsou zachována písmena z názvu filmu i knihy.
V některých případech se lze setkat i s velkým „S“ ve slově „Smrti“, kdy je snaha pojmenovat bytost. Užívání velkých a malých písmen v tomto spojení je tak individuální v závislosti na situaci a kontextu.

Acalanthi

Spoléhám na to, že Moudrý klobouk dobře věděl, co se mnou. A tak mě k mému vlastnímu překvapení poslal do mrzimorské koleje. Přestože mám ale raději modrou než žlutou, zabydlela se má mysl u jezevců tak dokonale, že jsem odhodlaná se za ně bít až do posledního krvavého kola ve hře Potter aktivity, dokud konečně slavně nezvítězíme!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..