od FildasKirk Nevillova respekt budící babička byla síla, se kterou se prostě muselo počítat. Augusto, zdviháme na tvoji počest náš klobouk s vycpaným supem!
V knižní sérii s Harry Potterem jsme Augustu Longbottomovou moc neviděli. Nicméně pokud se ukázala, tak jsme na ni jen tak nezapomněli.
Poté, co byli Smrtijedy její syn a snacha, Frank a Alice, umučeni k šílenství, musela Augusta vychovávat svého vnuka Nevilla sama. Jednou jsme měli možnost zaslechnout, kterak Neville zmiňuje svého dědečka – že to byla první osoba, kterou viděl zemřít, a tedy důvod, proč vidí testrály. Avšak vyjma této skutečnosti vše nasvědčuje tomu, že to byla právě Augusta, kdo vedl rodinu Longbottomů těmito pohnutými časy.
Než jsme se s Nevillovou babičkou formálně seznámili, ledacos jsme o ní zaslechli, zejména ve Vězni z Azkabanu, když Neville převlékl svého snapeovského bubáka do babiččiných šatů: dlouhé zelené šaty a velký klobouk s vycpaným supem. Harry měl příležitost se s Augustou setkat v trochu trapné situaci až ve Fénixově řádu, kdy ji a Nevilla potkal v nemocnici sv. Munga, kam šli na návštěvu za Nevillovými rodiči. Augusta se však nenechala vyvést z míry a s hrdostí, důstojností a elegancí se Harrymu a jeho přátelům představila.
Harry Potter a Fénixův řád
„Co to má znamenat?“ zeptala se ostře paní Longbottomová. „Copak jsi kamarádům neřekl o svých rodičích, Neville?“
Její vnuk se zhluboka nadechl, otočil oči ke stropu a zavrtěl hlavou. Harry si nevzpomínal, že by někoho víc litoval než teď Nevilla, nenapadlo ho však nic, čím by mu z té patálie pomohl.
„To přece není nic, za co by ses měl stydět!“ rozčilovala se paní Longbottomová. „Měl bys na ně být hrdý, Neville, hrdý! Neobětovali přece své zdraví a svůj rozum proto, aby se za ně jejich jediný syn styděl!“
Impozantní babička
Na rozdíl od Augusty Neville vyrůstal zakřiknutý a bez sebevědomí. Její praktický přístup byl na něj trochu moc. Ale přesto je znát, že Augusta byla láskyplná a starostlivá, i když ji občas Nevillova roztržitost poněkud dopalovala. To lze vidět u Nevillovy soví pošty – od pamatováčku, který mu měl pomoci vzpomenout si na zapomenuté věci, až po huláka, který Nevillovi připomenul její přísnou výchovu, poté co ztratil seznam hesel k vstupu do nebelvírské společenské místnosti.
Jako ze spousty věcí ve svém životě měl Neville ze své babičky strach. Jeho bubák se sice proměnil v profesora Snapea, ale vzpomeňme si na Nevillovu zmínku, že by také nechtěl, aby se proměnil v jeho babičku. Ano, Augusta dokázala být přísná. Jako když nevzala Nevilla na famfrpálové mistrovství nebo když jej okřikovala na Příčné ulici. Soustavné srovnávání Nevilla s jeho otcem situaci také nepomáhalo.
Přesto ale víme, že Augusta měla na srdci Nevillovo dobro, a tuto přísnou asertivitu užívala k zakrytí svých vlastních nedostatků. To jsme mohli vidět, když se Neville zmínil, že mu babička zatrhla studovat kouzelné formule na úrovni OVCÍ, označujíc je za jednoduchou volbu. Profesorka McGonagallová vysvětlení odmítla s tím, že jen to, že Augusta sama u NKÚ z kouzelných formulí pohořela, neznamená, že by ten předmět byl zbytečný.
Augustina netečnost také souvisí s jejím konstantním přirovnáváním Nevilla k Frankovi. Koneckonců sice vyhlížela tvrdě, ale v duchu svého syna musela pořád oplakávat.
Neočekávaná síla
Augusta dokázala být tvrdohlavá, ale někdy se ta tvrdohlavost proměnila v užitečnou vzdorovitost. Když Harry zoufale potřeboval podporu lidí, kteří věřili jeho varování o Voldemortově návratu, potěšilo ho, když Neville oznámil, že jeho babička zrušila své předplatné Denního věštce, právě protože Harrymu věřila.
A jak rostla Voldemortova moc, rostla i Nevillova – díky Harryho výuce v rámci Brumbálovy armády – a Augusta mohla být na Nevilla hrdá. Zejména během svého posledního roku musel Neville dospět, když měl plné ruce práce s podněcováním vzpoury v Bradavicích a bojem proti zákeřným sourozencům Carrowovým. A když si pro Augustu přišli Smrtijedi, Augusta je bez mrknutí oka poslala do nemocnice.
„…Jenže s babičkou,“ otočil se k nim a Harry s úžasem viděl, že se posměšně ušklíbá, „si ukousli trochu větší sousto, než dokázali spolknout. Byla pro ně jen malá stará čarodějka a bydlela úplně sama, takže si nejspíš mysleli, že na ni nemusejí posílat nikoho zvlášť silného. Tak či tak,“ zachechtal se, „Dawlish pořád ještě leží u Sv. Munga a babička práskla do bot. Poslala mi dopis,“ poklepal si na náprsní kapsu hábitu, „a píše v něm, že je na mě hrdá, že jsem pravý syn svých rodičů a že v tom mám pokračovat.“
Harry Potter a Relikvie smrti
Naposledy jsme viděli Augustu, vyjadřující hrdost vůči svému vnukovi, který se mezitím postavil čelem Lordu Voldemortovi.
„Já jsem prošla jako poslední,” sdělila mu paní Longbottomová. “Zapečetila jsem ji (pozn.: tajnou chodbu), protože myslím že by nebylo rozumné nechávat ji otevřenou, když Aberforth odešel z hostince. Neviděli jste mého vnuka?“ „Bojuje,” odpověděl Harry. „Přirozeně,“ přikývla hrdě stařena. „Omluvte mě, musím mu jít na pomoc.“ A s překvapivou rychlostí odkvačila ke kamenným schodům.
Harry Potter a Relikvie smrti
Tak to je ta naše Augusta. Neustále se vymyká očekáváním a pořád se učí nečekat toho od svého velice statečného vnuka tolik.
Zdroj: https://www.pottermore.com/features/unsung-heroes-augusta-longbottom
