Potterfest 2017 byl nejkouzelnější akcí roku

P

Měsíc září bývá mezi školáky nejneoblíbenějším měsícem vůbec. Smůla pro mudly, kterým jejich výrazy špatně naložených trollů asi zůstanou napořád! Kouzelnická menšina naproti tomu nejenže s nadšením žmoulá své akceptační dopisy do škol až do rozmazání inkoustu, ale navíc nedávno získala další důvod k tomu, aby se na září těšila dvojnásob. Skupina Potterfan se totiž postarala o další dvě neodolatelné akce, kterými směle upozorňuje na kouzelnickou základnu v ČR.

My se dnes ponoříme do myslánky se vzpomínkami na události ze dne 23. 9. Tehdy se totiž konal první Potterfest v pražském divadle Venuše ve Švehlovce. Zájem o tuto akci se projevil ještě před zahájením samotného festivalu v srpnu, kdy byl spuštěn předprodej omezeného počtu lístků. A voilà, už za necelý měsíc, 27. 8., zazněly slavnostní fanfáry o jejich vyprodání!

A tak se v určený den dostavilo na sjednané místo kolem 230 čarodějek a čarodějů, kteří neváhali vyměnit své svrčky, srpce a galeony za vstupenku s originálním pytlíkem dárečků. Kdo si u Gringottů vybral o trochu víc peněz, dostal spolu s potištěným vakem na záda, programem v podobě Denního věštce, plackou a záložkou ještě také knihu HP a Kámen mudrců v novém přebalu anebo DVD Fantastická zvířata podle vlastního výběru. Navíc měli tito fajnšmekři, kteří hned ze začátku nezaváhali a sáhli po zlatých vstupenkách včas, exkluzivní možnost přednostních míst jak v hledišti, tak i při probíhajících autogramiádách.

Po vstupním vybavení a ujištění se, že s sebou nikdo nenese bomby hnojůvky, byli návštěvníci uvedeni do divadelního suterénu. Už pod schody jim bylo jasné, že se ocitli „mezi svými“; v každém koutě šustil studentský hábit, po chodbách se procházelo ctěné bradavické profesorstvo a sem tam prosvištěli i Smrtijedi, kteří se výjimečně rozhodli umravnit své zabijácké choutky. Prostory byly ověšené bradavickými výnosy, u toalet zoufale kvílela Ufňukaná Uršula a před sálem se rozložila krátká Příčná ulice s nezbytným kouzelnickým zbožím a videoherním koutkem.

Dokonale zmáknutá výzdoba a s ní i atmosféra jako by odčarovala okolní mudlovský svět, který v tu ránu přestal existovat. O to výživnější byl hlavní program, který probíhal od pozdního dopoledne až do noci, založený hlavně na besedách s výjimečnými hosty. Prvními z nich byli známí čeští dabéři a herci, kteří usedli do svých horkých křesel na pódiu kolem poledne. Nám se tak naskytla zajímavá příležitost spojit si povědomé hlasy z filmů Fantastická zvířata a Harry Potter s jejich skutečnými majiteli. Prostřednictvím Petra Neskusila jsme si připomněli Mloka Scamandera, avšak díky Jacobu Kowalskému jsme zase měli tu čest poznat Martina Zahálku, který propůjčil svůj hlas mnoha známým postavám (dokonce i těm, u kterých byste to nečekali), a v Anně Suchánkové jsme rozeznávali jak Lenku Láskorádovou, tak také Queenie Goldsteinovou.

Všichni tři odhalili radosti i strasti dabérského řemesla a popsali, jak to chodí ve studiu při natáčení. Zajímavým tématem byly také castingy, jejichž hlavními porotci bývají zahraniční tvůrci filmů. Právě ti posuzují s konečnou platností, který z českých dabérů se ujme určité role. Třešničkou na dortu byl pak výstup Martina Zahálky, který nejenže odhalil svou skrytou identitu tolkienovského Gluma, ale k potěšení všech přítomných se v něj na chvíli i proměnil.

V následující besedě byli vyzpovídáni fantastičtí cosplayeři a tvůrci kouzelných replik, aby poradili, jak se popasovat s domácí tvorbou nejlepšího kostýmu všech dob. Prozradili přitom i pár vlastních receptů a tipů na použití vhodných textilií, paruk i černidel na zuby (na protézy jsme se neptali, v takových případech radši nezkoušet!). O svá tajemství se s námi rozdělili Kuromaru alias Viktor Krum, Prue jako Bellatrix Lestrangeová, Silvara v kostýmu Nymfadory Tonksové a Karel „Margh“ Škop, jakožto výrobce kouzelných předmětů (hlavně Kůrolezů, které teď chceme všichni!).

Aby toho povídání nebylo najednou přespříliš, přišel nakonec i kouzelník, respektive dva kouzelničtí učňové Pavla Dolejšky. Samozřejmě zde nebyli proto, aby poučovali, jak dělat správnou magii, vždyť od toho tam bylo celé publikum! Za úkol měli hlavně pobavit a možná trochu zmást, hlavně pak v kouzelnických kartách. Dokonce i obecenstvo plné čarodějek a čarodějů bylo mnohdy zaskočené zábavnou magií, které nemohli přijít na kloub. Se svým talentem i řečnickým umem zaútočili oba chlapci nemilosrdněji než Hihňavá voda.

Protože jsme ale studenti zvídaví a informací chtiví, následovala další zajímavá beseda, tentokrát s šéfredaktorem nakladatelství Albatros a zároveň překladatelem Prokletého dítěte Petrem Eliášem a překladatelkou publikací Filmová magie Kateřinou Stupkovou. Ti odpovídali na širokou škálu otázek nejen ohledně výše zmíněných knih, ale řeč se pohybovala také okolo nynějších a budoucích plánů nakladatelství, osobního vztahu k potterovským knihám a samozřejmě překladatelského řemesla.

Co všechny přítomné doslova zvedlo ze židlí, byl Soubojnický klub profesora Snapea, který jistojistě nebazíroval pouze na efektivitě duelových kouzel, ale především na vizuální stránce soubojů. Nezáleží jen na tom, jaká kouzla používáte, ale také jak u toho vypadáte a s jakou nonšalancí předvedete souboj s protivníkem! Přesně tak to mohlo vypadat při nacvičování pohybů s hůlkami i tělem při vlastním útoku i obraně v soubojích. S tímto efektním způsobem boje už pro vás zaručeně nebude ostudou zemřít v boji!

Poslední beseda Potterfestu potěšila hlavně filmové fajnšmekry. Neobyčejným hostem byla Alice Hubová z distribuční společnosti Vertical Entertainment s.r.o., starající se mimo jiné o zprostředkování filmu Fantastická zvířata do ČR. Co všechno je třeba udělat pro to, aby se k nám nějaký zahraniční film vůbec dostal? A jak se pracuje na jeho propagaci v cílové zemi? Reklamní plakáty, papírové poutače, trailery, i to má česká distribuční společnost na starosti, stejně jako mimořádné pořízení filmových replik. Ty jsou pro obyčejné smrtelníky sice těžko k dostání, přesto musel někdo v sále vyslovit zaklínadlo ševelissimo hned po zaznění tragické zprávy, že byl podceněn nákup plastových Kůrolezů (my ale nezapomínáme na Thomasův slib a plně na něj spoléháme, že se příště o takové věci zodpovědně postará…).

Až do této chvíle probíhal program bez vážnějších incidentů. Pokud ovšem nepočítáme náhlá omlazení starších ročníků pod kouzlem dětinského nadšení a bránice pohmožděné smíchem. Večer začalo všem docházet, že to nebude lepší. Na řadu přišla Soutěž o nejkrásnější úsměv týdeníku čarodějek, do které se přihlásilo mnoho cosplayových nadšenců. Jejich hvězda sympatie stoupala během celého dne úměrně s počtem získaných „hvězd přání“, které dostávali od nesoutěžícího obecenstva. Tato magická hvězda se blýskala na všech vydáních Denního věštce, kterého povinně získal každý účastník festivalu. Ovšem pozor, teď mluvíme o ceně publika. O druhou hlavní cenu se soutěžící ucházeli u fundované tříčlenné poroty v čele s Thomasem. Ta pokládala nemilosrdné otázky, aby odhalila vlohy každého aktéra tak skryté, že o nich nevěděli ani sami účinkující. Tím kolikrát dostali do kolen i samotnou drsňáckou porotu. Diváci však měli jasno; jejich favoritem se stal Hrabák v nadživotní velikosti a už s nakradenými galeony. Pódioví profesionálové byli zase očarováni tančícím a zpívajícím Lordem Voldemortem (v pekle se asi polepšil a vyrazil na své turné do ČR).

Po vzrušujících okamžicích, při kterých byl ohlodán nejeden nehet, nastal kulturní večer v pravém slova smyslu. Na jevišti vystoupilo dívčí smyčcové kvarteto z Filmové filharmonie, které nejenže zahrálo nám dobře známé filmové melodie, ale samozřejmě si nedovolilo vynechat oblíbenou skladbu Hedwig´s Theme, bez níž by to samozřejmě nebylo ono. A podle vděčného a nadšeného potlesku diváků bylo jasné, že šlo vskutku o čarovný večer.

Ten už se pomalu chýlil ke svému konci. Zbývalo jen vyhlásit výsledky z básnické soutěže o Cenu Bleskobrku, do které se mohl přihlásit každý poeta se svým výtvorem do odpoledních hodin, a ještě jedno překvapení. Cenu Bleskobrku získala Sylvie Lerbletier alias obří Zlatonka s nohama za svou naprosto bezkonkurenční báseň. V jejím zastoupení však cenu převzal kuriózní chodící výtisk Denního věštce pro slepce. A pak už borci z Potterfanu konečně rozbalili ono překvapení a vytasili se s hranou scénkou podle vlastního scénáře, napsaného podle povídky Sovogramy. Téměř hodinu jsme s napětím sledovali fiaska bradavických profesorů na jejich školním výletě do Londýna po mudlovském způsobu. A hořce jsme s nimi prožívali jejich nezáviděníhodnou situaci po boku Zlatoslava Lockharta. Když se však objevil na scéně, jeho sláva zazářila jako slunce, takže jsme ho zákonitě museli zbožňovat a jen si přát, aby do publika hodil aspoň jeden z podepsaných výtisků knihy Mé kouzelné já. Jakmile se ovšem odešel obdivovat do zákulisí, v duchu jsme ho proklínali za nestydaté chování k profesoru Snapeovi.

Po poslední scénce vyprskly slavnostní konfety a všem bylo jasné, že Potterfest dospěl ke svému závěru. Po výživném celodenním programu bylo sbírání vlastního člověka pro cestu domů poněkud těžké a neochotné. Málokdo se chtěl vrátit zpět do světa mudlů a opustit přívětivou společnost kouzelníků (přičemž jeden z přítomných a vážených kouzelníků pojal Potterfest jako svou kouzelnou narozeninovou oslavu!). Existuje však naděje, že září se už natrvalo stane výdobytkem kouzelnické společnosti. Neboť jestliže proběhl „první ročník Potterfestu“, jak bylo psáno a dáno, pak jistě musí následovat i další. Proto se zhluboka nadechněme a existujme s vědomím dalšího setkání v klidu dál. A připravme se na další skvělé akce s Potterfanem!

 

Komentáře

O autorovi

Acalanthi
Acalanthi

Spoléhám na to, že Moudrý klobouk dobře věděl, co se mnou. A tak mě k mému vlastnímu překvapení poslal do Mrzimorské koleje. Přestože mám ale raději modrou než žlutou, zabydlela se má mysl u jezevců tak dokonale, že jsem odhodlaná se za ně bít až do posledního krvavého kola ve hře Potter aktivity, dokud konečně slavně nezvítězíme!

Acalanthi Napsal/a Acalanthi

O Potterzone

Redakční portál Potterzone spravuje skupina Potterfan, která se snaží přinést mudlovskému světu vše, co kouzelnický svět nabízí.