Proč by se kdo bavil o ošklivé, ubohé, neschopné Ufňukané Uršule?

Inu, je trochu přecitlivělá, ale když se přes to přenesete a spřátelíte se, může vám třeba pomoci rozluštit záhadu začarovaného vejce s hádankou uvnitř. Jen jí laskavě nepřipomínejte její smrt. Nijak – ani nepřímo (třeba tím, že nahlas přemýšlíte o tom, jak dýchat pod vodou). Uršula rozhodně neměla jednoduchý život a vlastně ani její posmrtná existence není o nic příjemnější.

Za života se tato mudlorozená studentka jmenovala Uršula Elizabeth Warrenová (angl. Myrtle E. Warren). Do Bradavic začala chodit v podstatě se začátkem druhé světové války v roce 1939, nebo 1940 a byla zařazena do Havraspáru. Její mudlorozený původ a nijak oslnivý vzhled jí však přinesly trápení, možná dokonce na hranici šikany.

Její trápení vyvrcholilo 13. června 1943, kdy se schovávala na dívčích toaletách ve druhém patře. Tam ji dohnala její spolužačka Olivie Hornbyová, která se jí posmívala kvůli jejím brýlím. Tím Uršulu dohnala k pláči a ta se běžela dát dohromady právě na zmíněné toalety. Za nějakou chvíli Uršula slyšela chlapecký hlas, mluvící jí neznámou řečí. Jednalo se o zmijozelského prefekta Toma Raddlea, používající hadí jazyk k otevření Tajemné komnaty. Když Uršula vyšla z kabinky, aby chlapce konfrontovala ohledně jeho přítomnosti na dívčích toaletách, pohlédla přímo do očí Zmijozelova baziliška. To pro ni znamenalo okamžitou smrt.

Posmrtného klidu se však Uršula nedočkala. Zůstala na tomto světě jako duch. Paradoxně první, kdo objevil její mrtvé tělo, byla právě Olivie. Uršula jí její podíl na své smrti dala patřičně najevo. Neustále ji sledovala a připomínala Olivii její šikanování. Dokonce takto způsobila skandál na svatbě Oliviina bratra. Olivie tedy zašla na Ministerstvo kouzel, které zařídilo, že Uršula musela zůstat v místě své smrti, na dívčích toaletách ve druhém patře v Bradavicích. Nicméně měla také volnost pohybu po bradavických pozemcích. Od té doby jsou tyto toalety prakticky nevyužívané, což vede k tomu, že studenti v nich čas od času připravují ne zcela přípustné činnosti (jako např. vaření zakázaných lektvarů).

Ačkoliv byl z Uršuliny vraždy obviněn Rubeus Hagrid (resp. jeho mazlíček, tehdy mládě akromantule Aragog), zůstávaly skutečné okolnosti jejího skonu zahaleny tajemstvím. Brumbál navíc zcela věřil v Hagridovu nevinu a Tom Raddle tudíž usoudil, že pokračovat v činnosti Zmijozelova dědice by nebylo moudré.

Až na studenty, kteří zatím porušovali pravidla u Uršuly na záchodcích, si jí nikdo příliš nevšímal… vyjma Protivy, který ji s oblibou provokoval. Na Uršulino příjmení se brzy zapomnělo, to kvůli jejím tendencím plakat a naříkat. Proto se jí začalo přezdívat „Ufňukaná“ Uršula (angl. Moaning Myrtle). Protiva pochopitelně využíval každé příležitosti, aby jí její přezdívku (a další „vady“) připomněl.

K objasnění její smrti došlo na jaře 1993, kdy si Harry Potter dal správně do souvislosti příběh Hagridova vyloučení a výpověď ducha Uršuly. Vlastně byl vůbec první, kdo se ducha vůbec zeptal na okolnosti jeho smrti. To mu umožnilo najít vstup do Tajemné komnaty, zlikvidovat baziliška a zničit první viteál. Shodou okolností viteál, k jehož vytvoření Tom Raddle/Voldemort využil Uršulinu smrt.

Tyto události měly ovšem ještě jeden důsledek. Harryho zájem na Uršulu značně zapůsobil. Jakkoliv zvláštně to zní, pokud si uvědomíme, že hovoříme o duchu, Uršula se do Harryho zakoukala. Ještě než odešel za baziliškem, aby zachránil Ginny, nabídla mu Uršula, že v případě jeho skonu by se s ním podělila o svoji kabinku. Harry ovšem přežil a na Uršulu zapomněl. Alespoň do svého čtvrtého ročníku.

Tehdy jej Uršula navštívila v prefektské koupelně, kde se pokoušel rozluštit záhadu zlatého vejce, ukrývající klíč k druhému úkolu turnaje tří kouzelnických škol. Uršula prozradila, že prefekty občas šmíruje, stejně jako Cedrika Diggoryho, který také řešil záhadu vejce. Jelikož byla do Harryho stále zakoukaná, ochotně mu napomohla problém vyřešit. Později mu v průběhu druhého úkolu také pomohla správně určit směr do vesnice jezerních lidí. A Harry jen užasle sledoval, že duch může mluvit pod vodou.

Uršula se naposledy objevila v Harryho šestém ročníku. Již v době turnaje tří kouzelnických škol Harrymu vyčetla, že za ní nechodí. V tuto chvíli už byla zakoukaná do Draca Malfoye. Ten se jí svěřoval se svým trápením; jak má složitý úkol, jak jsou na něj ostatní zlí… A Uršula si myslela, že nalezla spřízněnou duši. Když Harry Draca konfrontoval, což vyústilo v užití kletby Sectumsempra, Uršula se jeho vážných zranění polekala a jala se hlasitě křičet, že Harry Draca zavraždil. Co se s Uršulou dělo dále, již nevíme.

Uršula měla v knihách i filmech komický element. Jistě, její osud byl tragický, ale způsob, jakým je setkání diváka/čtenáře s Uršulou podáno, působí komicky. Komentář, který Hermiona na Uršulinu adresu pronesla: „Je trochu přecitlivělá,“ zcela sedí. Přesto nelze pominout zajímavou paralelu mezi Hermionou a Uršulou. Obě dvě jsou mudlovského původu, obě dvě nevynikají výraznou krásou (držíme-li se knižní předlohy). A obě dvě čelily šikaně, která vyústila ve smrtelné ohrožení na dámských toaletách.

Uršulu šikanovala Olivie kvůli jejímu vzhledu, což ji přivedlo k pláči, zatímco Hermionu rozplakal Ronův nevhodný komentář o tom, že nemá žádné přátele. Sice takový komentář má k šikaně daleko, ale lze z toho usoudit, že Hermiona cítila, že v Bradavicích není úplně vítána, ať již ze strany bigotních čistokrevných čarodějů, nebo kvůli svým studijním výsledkům a vševědoucí povaze. Nebýt Harryho, který si na ni vzpomněl, Hermiona by nepochybně zahynula. Možná by, podobně jako Uršula, Rona pronásledovala a nakonec strašila na dalších toaletách, případně dělala Uršule společnici.

Zajímavostí z natáčení filmů je, že herečka, která hrála Ufňukanou Uršulu, Shirley Hendersonová, dostala tuto roli ve svých 37 letech. To z ní činí nejstarší herečku, hrající bradavického studenta (Uršule mělo být v době smrti 14). Její mladistvý vzhled a nízká postava (1 m 54 cm) v kombinaci s faktem, že hraje ducha, jehož vzhled bude upraven počítačově, jí umožnily tuto roli získat.

S ohledem na filmy se též hodí zmínit její vystupování ve filmové adaptaci Ohnivého poháru. V tomto filmu se Uršula ve scéně v prefektské koupelně chová poněkud… náruživě. V knize je její chování naproti tomu mnohem spíše normální. Pouze Harryho překvapila při koupání, ovšem když ji Harry požádal, aby si zakryla oči, protože leze z vany ven a nemá nic na sobě, bez protestů tak učinila. K tomu sice ve filmu nedojde, avšak podle toho, jak se Uršula ve filmu chová, se lze domnívat, že by jen tak bez protestů neposlechla.

Knižní i filmová Uršula mají společnou zálibu sledovat druhé při jejich potížích. Není to vysloveně pomstychtivost, ale Uršula si rozhodně libuje v utrpení jiných, které nemá ráda. Když Hermiona vypila mnoholičný lektvar s kočičím chlupem, Uršula se velice bavila při představě, jak bude Hermiona škádlena. Stejně tak, když zanevřela nad Harrym, protože ji nechodil navštěvovat, využívala každé příležitosti, aby ostatním řekla, jak ošklivě poranil chudinku Draca Malfoye, ke kterému tehdy projevila sympatie.

Co si z Uršulina příběhu vzít? Děvčata, na toalety nikdy nechoďte sama! A pokud tam uslyšíte mluvit chlapce divnou řečí, raději dělejte, že nejste přítomna. A pokud už budete po smrti, podívejte se po světě nebo i na dno oceánu. Nikdy nevíte, kdy vás někdo magicky připoutá k místu vašeho skonu a zbydou vám maximálně bradavické pozemky k volnému toulání.

Zdroj: https://harrypotter.fandom.com/wiki/Myrtle_Warren

FildasKirk

Zpočátku, ovlivněn heroickým obdivem k Harrymu, jsem se považoval za Nebelvíra. Později jsem si uvědomil, že bezhlavě se vrhat do šílených dobrodružství na mě vůbec nesedí – a přiznejme si i s rozmyslem se vrhat do šílených dobrodružství by bylo na pováženou. Naopak, dvakrát měř, jednou řež, ale nejprve si o tom třikrát něco nastuduj je více můj styl. Takže jsem Havraspár a kdo mě označí za Nebelvíra, bude mu po odečtení kolejních bodů udělen trest naučit se nazpaměť Dějiny Bradavic. Prý je to prima lehké čtení před spaním.