od Kira Není to tak dávno, co nakladatelství Albatros přišlo s dalším malovaným zázrakem. A jako už u předchozích ilustrovaných knih, i tentokrát je na co se dívat.
První tři díly kouzelnické ságy se již dočkaly své ilustrované verze, takže byla jen otázka času, kdy se na pultech objeví i Ohnivý pohár. Ten byl do prodeje uveden v říjnu 2019.
I tentokrát se malování chopil Jim Kay. A pokud to ještě nevíte, je to opravdu kouzelník. Jinak si jeho uměleckou tvorbu nelze vysvětlit.
Jeho talentu si všimnete hned v okamžiku, kdy knihu otevřete. Na úvodní stránce už čeká obří oliheň, která vás bez mrknutí oka vtáhne do jiného světa. Přesněji, do Černého jezera, ve kterém se odehrál druhý úkol Turnaje tří kouzelníků. Nemáte šanci utéct. Jste pohlceni a takto zůstanete celých 460 stran. A ani v nejmenším vám to nebude vadit.
O tom, že Kay umí nádherně malovat, není nejmenších pochyb. Tím ale jeho nadpřirozený talent nekončí. Také dokáže naprosto mistrně využívat barvy pro navození atmosféry.
Jakmile se začtete do první kapitoly (která, jak všichni víme, obsahuje neveselou scénu se zabitím zahradníka), pozornost upoutá skutečnost, že pozadí stránek je tmavé, zatímco písmo a ilustrace jsou kombinací okrové a šedivé barvy. Čtenář se tak daleko lépe vžije do úzkostné situace a všechno prožívá o poznání intenzivněji. Krásně to funguje i naopak, například když se děj přesune do Doupěte. Tmavé pozadí nahradí světlé a ilustrace jsou směsicí těch nejzářivějších barev. Díky nim má člověk chuť se usmívat, i když ani pořádně netuší proč. Možná proto, že Kay dokáže pouhými barvami vytvořit hřejivou atmosféru Doupěte.
Stejně jako v předchozích ilustrovaných dílech, ani tady se Jim Kay nebojí ukázat svou vlastní představu o vzhledu postav, míst či objektů. Zdá se to trochu jako risk, jelikož mnoho z nás má jasno v tom, jak by měl vypadat Harry Potter nebo Dobby. Kay má ale svou vlastní hlavu, která se v tomto díle projevila například u účastníků Turnaje tří kouzelníků, kteří jsou značně odlišní od filmové verze.
Naproti tomu Bradavický expres je velice podobný tomu, jak ho vídáme na filmovém plátně. A podle mě, je to dobře. Když čtenář prochází jednotlivé stránky, vždy najde něco, co je jeho srdci blízké a dokáže si užít chvilky nostalgie. Zároveň ale naráží na zcela nový rozměr, a tak ho kniha, kterou zná nazpaměť, stále dokáže překvapit. Pravda, občas je Kay velmi naturalistický a například mladší čtenáře by nejedna jeho ilustrace dokázala vyděsit, ale o to přeci jde! Voldemort nemá vypadat neškodně a třaskaví skvorejši nejsou na pohled roztomilí (i když Hagrid by jistě tvrdil opak).
Na knize je také krásné to, jak Kay nedodržuje žádný viditelný vzorec. Občas kresbu plácne přímo doprostřed stránky jako kulatý medailon, zatímco text obtéká kolem. Jindy jen olemuje celou stranu ozdobným rámečkem. Občas jsou barvy matné a občas vrhají metalické odlesky všude kolem. Někdy nechá celou dvojstránku bez textu, tak aby naplno vynikla jeho umělecká práce, jindy na kresbu umístí text. Zdá se, jako by šlo o intuitivní práci. Tak, jak to kreslíř cítil, tak to nakreslil. A nejde o to, že by se velké ilustrace vyskytovaly pouze ve stěžejních situacích příběhu. Jim Kay věnoval například celou dvojstranu tomu, jak podle něj vypadalo stanové městečko na mistrovství světa ve famfrpálu.
Prostě a jednoduše – mít tuto knihu v knihovně rozhodně stojí za to. Podle mého názoru, nebude nikomu příliš líto mít Ohnivý pohár doma hned dvakrát (klasický a ilustrovaný). Příběh se samozřejmě nezmění, ale pocit ze čtení bude jiný. Troufám si říct, že díky ilustracím bude onen pocit uvěřitelnější. Bradavice, draci i zlomyslný černokněžník budou opravdovější – a to především pro mladší čtenáře. Ti si budou moci vizualizovat všechno snadněji a my starší zase budeme rádi, že se na naše známé a milované příběhy budeme moci podívat z nového úhlu. A pokochat se obrázky. Vždyť kdo by neměl rád ilustrace? Stejně jako slova, mají v sobě i obrazy magii, která by měla být doceněna.
