Reportáž z Harry Potter LARPu

Bylo to pochmurné dubnové odpoledne, víkend před Velikonocemi (pátek 12.4. – neděle 14.4.), avšak i přes chlad a zamračenou oblohu byl znát punc očekávání a u srdce hřála touha konečně začít školní rok v Bradavicích. Cesta (ne)létajícím Renaultem Thalia byla u konce a já již čekal na příjezd Bradavického expresu, který měl signalizovat začátek akademického roku… Ne, nezbláznil jsem se – tedy, možná jsem šílel nadšením, ale o rozum jsem nepřišel. Na jeden víkend jsem se totiž stal studentem bradavického institutu v rámci HP LARPu.

Nepochybuji o tom, že v naší fantastické komunitě víme, co je LARP, ale kdyby přece jen ne, LARP je akronym složený z anglických slov Live Action Role Play, tedy „příběhová hra na postavy ve skutečnosti“. V našem případě hra na studenty a profesory Bradavic. Jako ve skutečných příbězích s Harry Potterem i my jsme se účastnili školního roku v Bradavicích (ten ovšem trval od pátečního podvečera do nedělního odpoledne – jak poznamenal pan profesor Ladman: „Školní rok v Bradavicích utíká jako víkend.“). A jako v Harry Potterovi i náš školní rok byl protkán řadou tajemství a záhad, které se během školního roku řešily.

Školní… víkend tedy začal, jak jsem již psal, příjezdem vlaku do Nymburka, kde se LARP konal. Z nádraží jsme šli k Labi, které jsme přepluli přívozem – tedy opravdu skoro jako prváci v Bradavicích. Na druhém břehu to bylo již kousek do našeho rádoby hradu (ve skutečnosti skautská základna, dvoupatrový dům s dvoupatrovým podkrovím – ústřední místnost s podkrovními ložnicemi po okrajích a uprostřed schody nahoru do druhého patra podkroví, kde se normálně skladují matrace, ale pro nás tam byla havraspárská věž 😀 ). Protože se jednalo o potterovský LARP, hráli jsme i na fakt, že mobily by v Bradavicích nefungovaly, takže z průběhu akce nejsou fotky. Pár jich je ze závěru a pan ředitel udělal jednu výjimku při natáčení zpěvu ropušího sboru:

Po ubytování byl každému zhodnocen jeho kostým a věrnost předlohy (a požadavkům v pravidlech) byla odměněna jistou sumou galeonů. Těmi se totiž během LARPu platilo za všechny věci potřebné do hry. Rozřazení prváků do kolejí (podle naší volby při přihlašování na LARP) probíhalo tradičně s Moudrým kloboukem, pak jsme se navečeřeli a hra se rozjela. U večeře na nás čekaly výtisky Denního věštce, kde jsme se mohli dozvědět základní informace o příběhu: Český bradavický institut byl na dlouhých 150 let uzavřen kvůli záhadnému incidentu CLI, během něhož byl hrad v jakési časové smyčce. Po jejím přerušení se část profesorů ocitla v 21. století, ale to je nijak nezastavilo v jejich svaté činnosti učit mladé čaroděje a po doplnění svých řad tak opět otevřeli Bradavice studentům.

Aby hrad vyhovoval současným normám, byl na hradě přítomen obchodník, u kterého si studenti mohli nakupovat přísady do lektvarů, máslový ležák (nebo třeba i něco bokem, jako informace nebo lektvar dobré paměti pro úspěch u zkoušek). Obchodník také odměňoval úspěšné luštění hádanek rozesetých po hradě. Odměnou mohly být galeony, přísady do lektvarů nebo třeba i podpultový neviditelný plášť. Dále na hradě byla bystrozorka, která dohlížela na dodržování zákonů. Moc se jí to ale nedařilo, protože studenti byli často napadáni magickými tvory, kteří utíkali ze svých výběhů, a jedna z profesorek byla hned první večer zakleta kletbou Imperius.

V sobotu dopoledne probíhala výuka. V praxi to je skutečně hodina nějakého předmětu ze světa Harryho Pottera, na jejímž konci byli studenti, kteří se neulili z hodin, odměněni několika body. Ty si mohli rozdělit do schopností čarovat a vařit lektvary – něco jako rozdělování schopnostních/zkušenostních bodů v RPG počítačových hrách.

V odpoledních hodinách proběhl famfrpálový zápas (nebo spíše komická parodie, jak jsme zápas s ohledem na počty účastníků pojali) a příprava na večerní zábavu – Krvavou noc. To je (příběhově) tradiční večer začínající plesem a končící bojovkou, kdy mají studenti za úkol porazit několik magických tvorů dle náhodného losu. Jak takové tvory porazit, ptáte se? Podle druhu tvora (a nejen o Krvavé noci) je třeba použít nějaká kouzla nebo lektvary. Napadne vás běhnice? Pocákejte ji běhnicidem, který jste si uvařili. Kůrovec vám chce vyškrábat oči? Udobřete si ho několika běhničími vajíčky. Jde po vás smrtiplášť? Musíte umět Patronovo zaklínadlo, nechat se smrtipláštěm obejmout a v ten okamžik jej zakouzlit. A obdobně pro další magická stvoření.

Během soboty se naplno rozjela příběhová linie. Krom běžných hádanek (krabička zavřená zámkem s trojčíselným kódem) se po hradě objevovaly také příběhové hádanky (tytéž krabice, ale k rozluštění kódu bylo zapotřebí více výzkumu, třeba v knihovně apod.). Vyřešení příběhu bylo odměněno spoustou kolejních bodů, takže mezi kolejemi pochopitelně panovala rivalita. Vzhledem k počtu studentů ale překvapivě nepanovala tradičně mezi Nebelvírem a Zmijozelem, nýbrž mezi Havraspárem a Mrzimorem. Kouzla, která jsme si „odemkli“ za body z výuky, jsme mohli používat proti jiným studentům. A ano, kdo ze starších studentů se ji naučil, mohl použít i smrtící kletbu. Smrt ve hře naštěstí nebyla tak permanentní, jako by tomu bylo ve skutečnosti. V nejhorším případě si student musel poležet 45 minut na marodce.

Po vyčerpávajícím sobotním školním roce následovala neděle a zkoušky. Ano, nabyté znalosti se skutečně ověřují zkouškami. Z 6 vyučovaných předmětů si každý vybral 3 a z těch psal písemný test. Studenti 5. a 7. ročníku také museli projít NKÚ a OVCEmi, přesně jako v knihách. A po testech následovalo velké finále – hledání poslední příběhové hádanky. Tu nakonec našli a vyřešili Mrzimorští a patří jim tedy naše velká gratulace. Zachránili tak institut před další pohromou. Kdo ví, jaké škody by ten obraceč času mohl v rukou hrabáka způsobit.

Tím byl LARP u konce. Zbývalo již jen vyhlásit výsledky zkoušek a vítěze školního poháru, a protože body byly udělovány i za úspěšnost ve zkouškách, mohl být výsledek ještě překvapivý. Nicméně i přes studijní snahu se havraspárským Mrzimor dohnat nepodařilo, ačkoliv jim šlapali na paty. Mrzimorští tak zvítězili i v boji o školní pohár. Hra tím skončila a my jsme se po focení vydali „na prázdniny“ domů.

Nu, a jak bych tedy HP LARP ohodnotil? Fantasticky a vřele jej doporučuji. Jinak se jedná o „pokračovací“ LARP, tzn. že skutečně procházíte všemi 7 ročníky. Pottercamp obvykle bývá 2x ročně, takže vám, pokud to v půlce nevzdáte, naštěstí nezabere 7 let. Po skončení se navíc můžete LARPů účastnit dál, protože se správnými OVCEmi se můžete stát zaměstnancem Bradavic nebo dokonce přímo profesorem.

Tak neváhejte a přijeďte na další LARP, ať se tam sejdeme v pořádném počtu! Na závěr této reportáže bych ještě chtěl vyjádřit svůj obdiv pořadatelům za skvělé zpracování a báječnou atmosféru. Máte velký dík za úžasný víkend, který jistě nebylo lehké připravit a odehrát.

Video a fotografie užity se svolením jejich autorů, případně v rámci volného užití po nahrání na internetovou sociální síť Facebook.

FildasKirk

Zpočátku, ovlivněn heroickým obdivem k Harrymu, jsem se považoval za Nebelvíra. Později jsem si uvědomil, že bezhlavě se vrhat do šílených dobrodružství na mě vůbec nesedí – a přiznejme si i s rozmyslem se vrhat do šílených dobrodružství by bylo na pováženou. Naopak, dvakrát měř, jednou řež, ale nejprve si o tom třikrát něco nastuduj je více můj styl. Takže jsem Havraspár a kdo mě označí za Nebelvíra, bude mu po odečtení kolejních bodů udělen trest naučit se nazpaměť Dějiny Bradavic. Prý je to prima lehké čtení před spaním.