Rozhodčí pískali špatně, říká trenér famfrpálové reprezentace

V období velkých veder 29. – 30. června se v Bambergu v Německu setkali famfrpáloví hráči z celé Evropy, aby spolu soupeřili o první místo v European Games. Celkem se tam sjelo 20 národních reprezentací a mezi nimi i česká. Do té probíhal postupný výběr už od ledna.

Ale pro Česko nastala trapná situace hned při pátečním zahajování. Postupně, jak organizátoři vyhlašovali názvy účastnících se států, mělo vběhnout na hřiště dítě s vlajkou jmenované země. Ale když volali „Česká republika!“, nic se nedělo. Naši českou vlajku zapomněli v tašce. Trapnou chvilku zachraňovali čeští hráči sami, protože s sebou naštěstí měli pár českých vlajek, a dokonce i jednu moravskou.

Následující den se hrály zápasy podle rozlosování do skupin. První zápas jsme hráli proti Francouzům, ze kterých se později stali šampioni celého turnaje. Další zápasy proti Slovinsku a Nizozemsku už byly mnohem vyrovnanější. V posledním zápasu se utkali čeští hráči s Norskem (což je mateřská země českého famfrpálu). Ale bohužel jsme toho dne ani jeden zápas nevyhráli.

Největší drama nastalo druhý den. Stačilo už jen to, že teploměry hlásaly 35°C ve stínu, což znamenalo, že tam všichni hráči běhali na slunci ve 44 stupních. Kromě toho muselo Česko nahradit kvůli problémům s kolenem a ramenem střelce Charlieho už za druhého náhradníka. První totiž musel hrát už od prvního zápasu, jelikož odrážečka Sylvie uklouzla na jedné z německých podstav obručí a zranila si kotník.

Ale čeští hráči měli problémy hlavně při prvním zápase s Finskem. Finové hráli trochu nebezpečně a častokrát špatně tacklovali (tzv. srážení na zem). Přesto jim to u rozhodčích procházelo. „Rozhodčí, obzvlášť hlavní rozhodčí, pískal velmi špatně. Ve výsledku mělo být rozdáno asi o 5-7 karet víc a skóre o 30-50 bodů jinde – to by rozhodovalo o chytání zlatonky. Zároveň přiznávám, že jsem ten zápas emočně velmi nezvládl,“ omlouval se poté Michael Škácha, který byl zároveň i „speaking captain“. Proto mohl jako jediný za celý tým mluvit s rozhodčími, upozorňovat je na problémy a případně s nimi i diskutovat o tom, co se stalo jinak.

Diskutoval například i při udělené žluté kartě českému odrážeči Honzovi za neprávem drženou imunitu (když má soupeř oba potlouky, může dát ruku nahoru a dojít si pro třetí potlouk, po tu dobu ho nemůže soupeř vybít). Rozhodčí mu měli dát ale nejdřív jen varování, až při opakování dát kartu a poslat ho na několik minut ze hry, přesto ji dostal hned. Vedlo to nakonec k tomu, že po neúspěšné diskuzi s rozhodčími Michael Škácha vztekle zařval: „Co to k***a je?!“ Za to dostal žlutou kartu taky. Finové proti nám pak pár minut hráli přesilovku šest hráčů proti čtyřem.

Proto po celkovém výsledku 100:70, kdy Finsko vyhrálo jenom díky chycené zlatonce, český kapitán odmítl podepsat scoresheet, že výsledek souhlasí. Naopak, místo toho podal stížnost na rozhodčí. Musela se proto ještě narychlo sejít komise, která měla rozhodnout o tom, jestli se bude zápas opakovat. Stížnost ale zamítli a zápas byl uznán. Česko proto pokračovalo hraním zápasu s Irskem, které prohráli 20:120. Navíc si naše odrážečka Nikki Severin zranila palec. Ten byl nakonec, jak se ukázalo o pár dnů později, zlomený.

Poté vyšlo najevo, že zápas o poslední místo budou Češi hrát zase proti Finsku, takže se zopakování zápasu přece jenom dočkali. Naštěstí už s lepším rozhodčím. Právě proto byl poslední zápas velmi napínavý, protože čeští hráči byli odhodlaní to Finům vrátit a nenechat je vyhrát znovu. Ale došlo při tom i ke zranění odrážečky Elis, když se po jednom tacklování uhodila do hlavy. Na chvíli byla přerušena hra, zdravotníci měli podezření na otřes mozku a odváželi ji na nosítkách. Proto se do hry musela vrátit Nikki a hrát i se zlomeným palcem. Pro české hráče to byla ještě větší motivace vyhrát – chtěli to vyhrát pro Elis. To se nakonec i stalo, chytili zlatonku a vyhráli 150:70.

Česko se tak nakonec umístilo na 19. místě, což je od loňského 15. místa na světovém poháru, sdíleného s Vietnamem, trochu pokles . „Líbilo se mi, jak jsme hráli, vím, co bylo špatně a kde je prostor pro zlepšení, ale… Rozhodně jsme měli na víc, herně jsme se drželi se Slovinci (15. místo), Nizozemci (13. místo), loni jsme přehráli Slováky a Katalánce (12. a 9. místo.), takže 19. předposlední místo je svým způsobem zklamání,“ hodnotí výkon svého týmu trenér Michael Škácha.

Přesto to nebyl pro české hráče úplný konec turnaje, protože na odrážečku Nikki Severin z týmu Prague Pegasus čekalo ještě jedno překvapení. I když nejednou se málem provalilo.

Když měnila kartičky hráčů s jedním Švýcarem, ten jí řekl: „Slyšel jsem, že máte v týmu někoho, kdo měl rakovinu, a i tak tady teď hraje.“

„No, to jsem já, no…“ řekla na to Nikki. Poté jí vrtalo hlavou, jak to ví.

Věděl to proto, že International Quidditch Association (IQA), která právě European Games pořádá, zorganizovala pro Nikki překvapení. Těsně před finále jí předali jako dárek její zarámovanou fotku s popiskem „Porazila jsem rakovinu… a přitom udržela kontrolu nad potlouky.“ K tomu dostala i zarámovanou fotku několika týmů, které byly vyfoceny speciálně pro Nikki jako podpora.

„Bylo to obrovské překvapení, zvlášť takhle od celé komunity a na turnaji úrovně evropských her,“ okomentovala to Nikki. Famfrpál byl pro ni velkou motivací nemoc porazit. „Nikdy jsem nepochybovala o tom, že se vrátím zpátky na hřiště, takže jsem chtěla být zpátky co možná nejdřív. Famfrpál je založený na podpoře a empatii, já jsem tohle zjistila na vlastní kůži, když jsem procházela tím nejhorším. Proto na tento sport a lidi kolem něj nedám nikdy dopustit. “

Zdroj: Rozhovor s Michaelem Škáchou, Nikki Severin a vlastní účast na akci.

Nika Alkenská