Od vyhnání bubáků až po kouzlo Expecto Patronum, dnes se můžete těšit na kouzelnický svět plný pozitivity.

Podíváme se na kloub kouzelnické komunitě v těžkých dobách, kdy mnohé z nás sužuje samota nebo neobvyklý shon a strach. Jak se s tím vypořádávají? Ne, teď nemyslíme magii. Bude řeč o pozitivním myšlení.

Třeba takový bubák. Bubáci jsou měnící se stvoření, kteří na sebe berou podobu opravdu všeho, záleží jen na tom, čeho se člověk před nimi nejvíce bojí. Dokonce i mudlové dokážou bubákovu přítomnost vycítit, což hodně vypovídá o samotné podstatě strachu. Z toho vyplývá jedna důležitá informace. K tomu, abychom cítili úzkost, nepotřebujeme žádný hmotný důvod. „Strach“ vidět nemusíme, přesto vnímáme jeho přítomnost velmi silně.

Scéna z filmu, kdy Mozkomor v kabinetu Obrany proti černé magii vylétává z truhly. Harry je k nám zády a míří na bubáka hůlkou, jíž drží v napnuté ruce.
Harry čelí bubákovi v podobě mozkomora. Zdroj: film Harry Potter a vězeň z Azkabanu
Çanakkale grup yapan escort Ordu grup yapan escort Balıkesir grup yapan escort Trabzon grup yapan escort Uşak grup yapan escort Manisa grup yapan escort Bilecik grup yapan escort Mugla grup yapan escort Karaman grup yapan escort Edirne grup yapan escort

Kouzelníci se bubáka v podobě strachu zbaví tak, že je jednoduše přemění do legrační podoby. A přestože nemáme tu možnost obléknout strach do komické čepice, skutečnost, že se lidé smějí věcem, které je děsí, přece není novinka. Existuje taková celosvětově známá rada: „Pokud se bojíte mluvit na veřejnosti a sužuje vás tréma, představte si své publikum ve spodním prádle.“ Schválně, funguje to? Stejně jako když se lidé smějí starým hororům, jež byly rozhodně natočeny z toho důvodu, aby vás děsily. A není to právě ten způsob, jak v kouzelnickém světě funguje Riddikulus? Proč jsou na sociálních sítích tak neúnavně oblíbené memy na zesměšnění nepříjemných situací? Nasměrujme všichni naše telefony na bubáky a v cuku letu je máme z hlavy pryč!

Dobře, kouzlo Riddikulus nás sice bubáků zbaví, ale na odehnání ukotveného strachu bohužel nestačí. Právě to ukazuje na důležitost postoje k samotnému strachu. Nejde jen o schopnost vytáhnout z hůlky magický paprsek, u takových kouzel je třeba zapojit i emoce.

Když profesor Lupin své třídě představil bubáka, požádal studenty, aby přemýšleli o svých obavách. A následně si měli podobu svého strachu představit v nějaké komické podobě. Jinými slovy, změňte své myšlení, postoj ke strachu a zjistíte, že jsou vaše obavy omezené. Všechny mají svou slabinu. V tom je síla pozitivního myšlení.

Scéna na mostě, kdy Harry (vpravo) ve vínové mikině konverzuje společně s Lupinem (vpravo) v hnědém obleku. Oba se mírně usmívají - Lupin na Harryho a Harry se dívá dolů z mostu.
Harry a profesor Remus Lupin. Zdroj: film Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Díky nácviku obrany proti bubákům se to zdá být celkem jednoduchý úkol, ale vzhledem k tomu, že Lupinova hodina byla jen Harryho začátkem dlouhé řady dalších cvičení, to zjevně zase tak snadné nebude. Přidejme další stresující zjevení (mozkomory, azkabanské uprchlíky ad.) a myslet pozitivně se stává mnohem obtížnější. A to i ve světě magie.

Riddikulus se ovšem s takovým patronem srovnat rozhodně nedá! Obranné kouzlo expecto patronum, které vyvolá modravé světlo a konkrétní podobu kouzelníkova patrona, se řadí k vysoce pokročilé magii. A jakožto takové je velmi obtížné vyčarovat. Vždyť i samotná Hermiona měla problém se sesláním obyčejného modravého obláčku. Povedené kouzlo je ale opravdu jeden velký balíček štěstí! Dokonce zažene i mozkomory – příšery vysávající všechno dobré.

Scéna, kdy Harryho patron vyvolává modrou vlnu svého patronu, která odráží mozkomory, vznášející se nad jezerem.
Mozkomorové jsou odraženi u jezera v Zapovězeném lese. Zdroj: film Harry Potter a vězeň z Azkabanu

I přesto se vyvolání patrona od zahnání bubáka zase tak neliší. Základem je myslet na nějakou velmi šťastnou vzpomínku a zároveň říct správné zaklínadlo, hračka ne?

No jo, takhle v textu to zní opravdu jednoduše. Když ale vezmeme v potaz, jak dlouho Harrymu trvalo patrona vyčarovat, asi to nebude až taková procházka růžovou zahradou. Soustředit se na nejšťastnější moment našeho života a zároveň vykřikovat zaklínadlo, je mnohem náročnější, než jak to zní.

Šťastná vzpomínka… nevím jak vy, ale mnoho z nás jich má nespočet. OPRAVDU šťastná? NEJŠŤASTNĚJŠÍ? Těžké vybrat tu správnou, a ještě si představte, jak kolem vás poletují duši beroucí mozkomorové. Chce to jednoduše cvik (a hodně čokolády!).

Víte, v co se bubák proměnil, když se ocitl tváří v tvář Hermioně? V profesorku McGonagallovou, která jí pohrdavě vykládala, že u zkoušek neprošla. Hermiona častokrát mívala sklony hledat černo i tam, kde zpívají ptáci… no, pro vyvolání patrona to zrovna plus není, když je potřeba vyčarovat obláček pozitivity uprostřed temné mlhy bídy a smutku.

Harry v v nebelvírské uniformě bez hábitu napřahuje ruku s hůlkou a s bázní se dívá trochu stranou od diváka. Za ním je prosklená skříň s pomůckami na výuku a dvě zapálené svíce v podobě páteře.
Harry v Remusově se připravuje na bubáka/mozkomora. Zdroj: film Harry Potter a vězen z Azkabanu

Možná je to důvod, proč Harry přirozeně vyniká v obraně proti černé magii tak, jak to Hermiona nikdy nedokázala. Jeho přístup k magii je instinktivní a plný emocí, a přestože zrovna nevyniká kontrolou svých nálad, jistě ví, kam soustředit svou energii.

I tak to ale není jen o praxi a odhodlání. Harryho skutečný průlom se projevil až ve Vězni z Azkabanu, kdy zjistil, že patron v podobě jelena, o kterém s přesvědčením tvrdil, že představuje jeho otce, byl jeho vlastní. V této scéně Harry seslal svého prvního opravdového patrona za přítomnosti skutečných mozkomorů.

“ Věděl jsem, že to tentokrát zvládnu,“ řekl Harry, „protože už jsem to jednou zvládl… Dává to smysl?“

Harry Lupinovi ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Koneckonců, úspěch plodí úspěch. Jako Ron, když si myslel, že vypil magický lektvar Felix Felicis. Najednou mu sebevědomí a jistota proudila tělem jako krev a nebylo to jen v hlavě, přeneslo se to i do reality. Jakmile si myslíte, věříte, že něco dokážete, opravdu se to tak stane, s pomocí nevědomého snažení.

Scéna, kdy se Ron jakožto brankář zakuklený v chráničích raduje před jednou z obručí. Pravou ruku má zdviženou ve vítězném gestu a levou se drží koštěte. Ve tváři má radostný výraz. Famfrpál se odehrává v zimě, na pozadí je bílo a zasněžené havraspárské hlediště.
Ron v nejlepší náladě. Zdroj: film Harry Potter a Princ dvojí krve

Takže. Vyvolání patrona je obtížné, stejně jako udržet v hlavě pozitivní přístup. Na oboje je potřeba čas, odhodlání, výdrž a podpora. Povede se to jednou a napodruhé už to bude vždycky snazší. Pokud ke všemu postačí jen praxe a cvik, není divu, že mistrem na tak náročné zaklínadlo, byl právě Harry. Vždyť žádný jiný bradavický student totiž tolik zkušeností a kontaktu s mozkomory neměl.

Zdroj: https://www.wizardingworld.com/features/power-of-positivity-in-the-wizarding-world

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..