Slytherin Pride Day

Jako jedenáctileté dítě se poprvé ocitáš ve Velké síni s kouzelným stropem, na který se nemůžeš vynadívat. Kráčíš kupředu po boku svých nových spolužáků, až se zastavíš před podivuhodně vypadajícím obnošeném klobouku na stoličce. Právě on má rozhodnout, jak bude vypadat tvoje budoucnost, nebo aspoň tvoje školní léta. Začneš proto uvažovat nad tím, kam půjdeš, a zkoumat své nitro.

Než se ale stihneš rozhodnout, do které koleje si vlastně nejvíc přeješ se dostat, zaslechneš svoje jméno. Polkneš. Všechny oči se upírají na tebe. Váhavým krokem vykročíš ke stoličce a usadíš se na ni. Ucítíš, jak ti někdo pokládá Moudrý klobouk na hlavu. Slyšíš, co ti povídá. Vlastně ani nevíš, jak dlouho tam sedíš. Zdá se ti to jako dlouhé minuty, ale mohlo to být i jen pár vteřin. A vlastně na tom ani nezáleží, protože klobouk má jasno: „ZMIJOZEL!“

Vítej v naší koleji! Jsem zmijozelská prefektka a mám za úkol přivítat nováčky a pomoct jim splynout co nejvíce s naší kolejí. Anebo možná nejsi nováček, a už o sobě dlouho víš, že patříš právě k nám. Nebo jsi jen náhodný kolemjdoucí z jakékoliv koleje, který je jen zvědavý a chce vědět víc o Zmijozelu. Upřímně, je mi to jedno, já tohle klidně odvykládám komukoliv.

Vím, co teď čekáš, že udělám. Myslíš, že ti budu vykládat o tom, jak je naše kolej nejlepší, založená velkým Salazarem Zmijozelem. Díky nám dosáhneš svého plného potenciálu a pomůžeme ti na cestě k velikosti. Najdeš u nás také nejvíce čisté krve, jelikož čistokrevní kouzelníci míří hlavně k nám. Také máme skvělý famfrpálový tým, roky jsme byli na prvním místě. A kromě toho máme také opravdu nádhernou společenskou místnost.

Aspoň tohle říkáme, když se chceme chvástat před ostatními studenty. Ne, že by to nebyla pravda, jenom to není to podstatné, co musíš pro začátek vědět. Proto ti teď raději povím pravdu o tom, co je naše kolej zač a co znamená být Zmijozel.

Pro začátek se musíš připravit na to, že ostatní na tebe budou nahlížet jako na možné budoucí zlo. Uvidí tě jako pravděpodobného šikanátora, zločince a Merlin ví, co ještě. Je to takový otravný stereotyp, že jsme ta nejhorší kolej.

Ve skutečnosti nejsme zlí, aspoň ne víc než ostatní koleje. I u nich se objevilo několik ne zrovna dobrých jedinců. Akorát těm od nás bylo věnováno trochu víc pozornosti a to nám zkazilo pověst. Dost za to může hlavně jeden otravnej beznosej plešatej cvok, o kterým možná už něco víš. Ale o skutečnosti, že do Zmijozelu patřil i sám Merlin, se nemluví. I když to je možná kvůli tomu zvláštnímu časovému paradoxu. Merlin totiž žil někdy kolem šestého století a Bradavice byly založeny až v desátém.

Na druhou stranu je na tom výhodné, že máme alespoň respekt. A někdy je to docela i sranda sledovat reakce ostatních. Stačí na ně chvíli upřeně a tajemně zírat, ideálně s hůlkou v ruce, a hned z toho začnou být nervózní. Aspoň trochu. Takže si to užívej a nos strach jako zbroj.

Dobrou zprávou je, že tohle se začalo aspoň v posledním desetiletí napravovat. Ze začátku všichni viděli Nebelvír jako ty hlavní dobráky hlavně proto, že měli Pottera, zatímco my jsme byli ti zlí. Pak začaly být populární styly emo a goth, takže najednou chtěli všichni k nám. A až později to konečně dospělo do fáze, kdy se v tom lidé začali pořádně šťourat a uvědomili si, jací vlastně jsme. A k jejich překvapení s tím čistota krve nesouvisí.

Jsme ambiciozní. Jsme odhodlaní. Ale to neznamená, že půjdeme vždycky přes mrtvoly, jak se od nás očekává. Občas nad tím možná pouvažujeme, ale to neznamená, že to uděláme. Není to totiž jen o našich cílech, ale o tom, že si jich nejvíce vážíme. Jen se na chvíli zastav a zamysli se. Představ si svoji budoucnost. Podívej se na sebe za pět nebo deset let. Už se vidíš? Teď si uvědom, co si vlastně představuješ. Jsou to tvoje dosažené úspěchy, že? Protože právě to je pro nás většinou nejdůležitější. Podle nich hodnotíme svůj život.

A s tím přichází i neúspěchy. Podle jedné teorie nás právě tohle odlišuje od Havraspáru. Stejně jako oni se soustředíme na vzdělání a rozvíjení svých schopností, ať už jsou jakékoliv, ale bojíme se selhání. To nás děsí. A je to taky skutečnou temnou stránkou Zmijozelu. Nejsou to nějaké nekalé praktiky, intriky nebo manipulace, ačkoliv se tak snažíme působit. Je to strach ze selhání a to, jak se s tím vyrovnáváme. Protože pravda je, že to nezvládáme úplně dobře.

Nejhorší na tom je, že si taky tohle všechno necháváme pro sebe. Snažíme se působit v očích ostatních dokonale. O chybách a o všem špatném nemluvíme, pokud to jde. Trápení si necháváme pro sebe. Proto jsme občas takový malý uzlíček nervů se strachem se někomu svěřit.

Balíček „self-care“ pro Zmijozelské

Proto tu mám pro tebe sérii několika rad. Ber to jako takové základní poučky pro zlepšení psychického zdraví. A věř mi, že jestli jsi stejný Zmijozel jako já, tak ti každá z nich bude připadat děsivá nebo nesplnitelná.

• Přestaň se dívat tak kriticky jak na sebe, tak i na ostatní. Vážně. Sebekritika je důležitá, ale nemá se to s ní přehánět.
• Nezadávej si nedosažitelné cíle, protože to nemá cenu. Klidně o tom sni a uvažuj o tom, ale pak buď taky realista v tom, jestli to má cenu. Jinak se zničíš.
• Otevři se ostatním, i když se bojíš odmítnutí. Já vím, i mně to připadá děsivý. Ale pro začátek na to můžeš jít pomalu, začít u jednoho člověka. Třeba tady u nás v koleji.
• Přestaň se tolik zabývat tím, co si o tobě lidé myslí. Většinu lidí stejně nebudeš zajímat. A ty, které ano, ty se můžeš odvážit pustit k sobě blíž. Ukázat jim, kdo ve skutečnosti jsi. Protože pokud tě za to odsoudí, pak je to jejich škoda.
• Zkus něco, u čeho se bojíš, že selžeš. Protože když to nezkusíš, nikdy se nedozvíš, jestli na to máš. A pokud selžeš, nic se neděje. Třeba budeš mít další šanci někdy příště. Prakticky nemáš co ztratit.

Tímhle se snaž řídit. A pokud i tak budeš mít problémy, přijď za mnou nebo druhým prefektem a my ti přidělíme tvého osobního Mrzimora. Ve zlepšování nálady jsou nejlepší.

Víš, my Zmijozelové se o sebe navzájem staráme. To je další věc, která nás odlišuje od Havraspáru. Jsou to individualisti, zatímco my jsme bratři a sestry. Až se budeš toulat po chodbách, tak oceníš, že budeš mít pár Zmijozelů na své straně. Jakmile se staneš hadem, jsi jedním z nás. Členem elity.

Víš totiž, co přesně hledal Salazar Zmijozel ve svých studentech? Semínko velikosti. Byl jsi vybrán do této koleje, protože máš potenciál se stát mocným, a to nejen svými schopnosti, ale především i povahou. Tak se neboj ukázat svou hrdost. Nos svoje zmijozelství. Protože mít místo, kam patříš, a přátele, se kterými ty hodnoty můžeš sdílet, je to nejlepší na světě.

Tak na sebe hoď zelenou a pojď s námi slavit! A to hlavně 21. března, protože tohle je náš den Den zmijozelské hrdosti. Pojď si ten den užít spolu s námi!

Nika Alkenská