od FildasKirk Rozvádět fakt, že Harry neměl u Dursleyů pěkné dětství je asi tak zbytečné, jako rozvádět fakt, že tráva je zelená. Snad nikoho tedy nepřekvapí úsudek, že ani jeho Vánoce zde nebyly nic moc extra. Přímo toho ovšem moc nevíme: jediná zmínka o Vánocích před Harryho návratem do světa kouzel byla výhrůžka strýce Vernona, že pokud něco vyvede na Dudleyho oslavě narozenin (v té osudové v zoo), zavře jej Vernon do jeho přístěnku pod schody až do Vánoc. Když uvážíme, že přidělal na Harryho okna mříže a hodlal jej nechat dlouhodobě zavřeného v jeho pokoji po Dobbyho návštěvě v Tajemné komnatě, pouze s krátkým vypuštěním pro potřeby toalety a hygieny, nebyla to asi planá výhrůžka. Nelze se tedy divit, že si Harry Vánoce v kouzelnickém světě užíval plnými doušky.
V prvním roce v Bradavicích byl Harry ještě natolik nezvyklý na to, že má přátele, že ani pořádně nečekal nějaké dárky. A přesto již dopředu počítal s tím, že to budou nejlepší Vánoce, jaké dosud zažil. Je asi jasné, že nejlepší Vánoce prožil půl roku po svém narození, jenže ty si pochopitelně nemohl pamatovat. Ještě před samotnými svátky Harrymu učarovala vánoční výzdoba Bradavic: Velká síň byla vyzdobena dvanácti vánočními stromky, na nichž byly stovky svící a visely na nich rampouchy, na stěnách byly zavěšeny girlandy, cesmíny a jmelí. A vánoční hostina byla pomalu kapitolou samou pro sebe.
Když se však na Boží hod Harry probudil, nemohl ani uvěřit, že dostal nějaké dárky (nezapomeňme, že příběh se odehrává v Británii, kde se dárky dostávají až 25. prosince ráno).
Když se Harry na Štědrý večer uložil k spánku, těšil se na dobré jídlo a na zábavu, které přinese zítřek, s žádnými dárky ale nepočítal. Když se však příštího dne časně probudil, ze všeho nejdřív uviděl v nohách své postele malou hromádku balíčků.
Harry Potter a Kámen Mudrců
„Šťastné Vánoce,“ řekl Ron rozespale, když se Harry vyškrábal z postele a oblékl si župan.
„Tobě taky,“ řekl Harry. „Vidíš to taky, Rone? Dostal jsem nějaké dárky!“
Snad i symbolicky byl první dárek, který Harry obdržel/otevřel od prvního přítele z kouzelnického světa, od Hagrida, jenž mu nadělil ručně vyřezávanou flétnu. A ještě, že mu ji dal! Na Chloupka se náramně hodila. Překvapivě dostal i dárek od Vernona a Petunie – 50 pencí (což při kurzu z r. 1991 činilo asi 26,- Kčs, a vezmeme-li v úvahu inflaci, bylo to něco jako dnes dostat necelou stokorunu). Můžeme se jen dohadovat proč se Durseleyovi obtěžovali poslat Harrymu dárek, ale Harry jim předtím napsal, že přes Vánoce zůstane v Bradavicích, takže možná to měla být iniciativa, aby tak činil i v dalších letech. Od Hermiony obdržel ten rok překvapivě sladkosti a ne knížky – velkou krabici čokoládových žabek. I ty ovšem hrály svoji roli, neboť si díky nim Harry o pár týdnů později vzpomenul na to, kde původně četl jméno Nicolas Flamel. Posledním dárkem byl svetr od paní Weasleyové, které Ron napsal o Harryho situaci. Píši poslední, protože neviditelný plášť byl sice zabalen jako dar, ale Harrymu právoplatně patřil. Brumbál jej jen předal a Vánoc využil k předání inkognito. (Článek o Harryho vánočních nadílkách na Potterzone.cz zde).
Harryho první bradavické Vánoce byly pro něj ovšem speciální ještě z jednoho důvodu. Bylo to totiž poprvé, co mohl spatřit své rodiče a pamatovat si to. Stalo se tak díky Zrcadlu z Erisedu, které Harry náhodou objevil při útěku ze zakázané části knihovny, kam se v noci vydal hledat Nicolase Flamela.
V druhém ročníku Harry ani pořádně nečekal klidné Vánoce. Většina školy jej v tu dobu považovala za Zmijozelova dědice, a Harry tak čelil nepříjemné ostrakizaci. Většina studentů sice přes Vánoce odjížděla domů, ale přesto jich pár zůstalo, včetně Draca Malfoye. Spíše než cokoliv jiného se tak Harry připravoval na „pracovní Vánoce“, protože se chystal pomocí mnoholičného lektvaru vyzpovídat Malfoye ohledně Tajemné komnaty právě na Boží hod. Z dobrodružství ve zmijozelské společence ovšem nijak nezmoudřel a navíc přibyla starost o Hermionu, která do svého mnoholičného lektvaru přidala kočičí chlup. Po zbytek prázdnin (a část lednového školního vyučování) ležela na marodce.
Vánoce v třetím ročníku zpestřili Harrymu Fred a George předáním Pobertova plánku, s jehož pomocí se Harry mohl potají vydat do Prasinek. Dobrou náladu z návštěvy vesnice ovšem Harrymu zkazilo zjištění (jak se později dozvěděl mylné), že Sirius Black zradil jeho rodiče a teď jde po něm. Následná konfrontace Hagrida, proč o Siriovi Harrymu neřekl, mu náladu nezlepšila, neboť se nejen nic nedozvěděl, ale navíc zjistil, že se chystá slyšení, kde se má rozhodovat o Klofanově popravě (za hypogrifův vyprovokovaný útok na Malfoye).
Výzdoba hradu byla jako obvykle úchvatná, ale na tomto školním roce bylo zajímavé to, že studenti na božíhodovou hostinu neseděli u svých kolejních stolů, ale s ohledem na celkový počet lidí v hradu seděli společně s profesory u jednoho stolu. Bohužel to znamenalo, že po příchodu profesorky Trelawneyové bylo stolovníků třináct, což pověrčivá profesorka nesla velice nelibě, protože podle pověry, kdo prvý z třinácti u stolu vstane, ten prvý také ze světa odejde. Nicméně na její předpovědi v tomto ohledu byla jistá pravda, ačkoliv jinak než čekala. Ron totiž nosil tou dobou Prašivku všude s sebou v kapse – a Prašivka byl Červíček, Peter Pettigrew… U stolu jich tedy třináct už bylo, Trelawneyová by byla čtrnáctá. No a Brumbál vstal, aby příchozí profesorku přivítal. A také jako první z této skupiny stolovníků zemřel.
Ve čtvrtém ročníku je hlavní událostí Vánoc vánoční ples Turnaje tří kouzelnických škol. Harry se tak mnohem více soustředí právě na nadcházející ples, který pochopitelně znamená přímo nadstandardní výzdobu hradu.
Pátý ročník s sebou pro Harryho přátele, Rona a Hermionu přinesl, jakožto pro prefekty, nové povinnosti, a my se tak dozvěděli, kdo že to vypomáhá s výzdobou hradu; ano, jsou to prefekti, kdo rozvěšují po chodbách girlandy a další ozdoby. Harry navíc poprvé chtěl trávit Vánoce jinde než v Bradavicích, zásluhou milé paní profesorky Umbridgeové. To se mu mělo splnit pozváním do Doupěte. Náladu mu navíc zlepšovalo setkání Brumbálovy armády, kdy poslední předvánoční schůzka byla vylepšena o vánoční výzdobu zásluhou Dobbyho: zlaté koule s Harryho obličejem a nápisem HARRY CHRISTMAS. Toto setkání BA mělo navíc pro Harryho romantický nádech – první polibek s jemu tehdy milou Cho Changovou. Cedrikova smrt ovšem Cho stále tížila, a proto to byl poněkud uplakaný polibek.
Duch Vánoc a Harryho milostný život byl ovšem narušen útokem na pana Weasleyho před vchodem na Odbor záhad. Z návštěvy Doupěte se tak staly Vánoce na Grimmauldově náměstí. To by ještě nebylo tak špatné, když by Harry mohl trávit čas se Siriusem, nicméně hned první návštěva u pana Weasleyho v Nemocnici svatého Munga Harryho opět vykolejila, když zaslechl Moodyho teorii o tom, že jej Voldemort posedl. To vedlo k trávení prázdnin v izolaci (a dokonce k myšlenkám na útěk do Zobí ulice), ze které jej dostala až Ginny, když se mu svěřila se svojí zkušeností o posednutí viteálem deníku Toma Raddlea.
Výzdoba Siriova domu byla provedena tak, aby se podobala té bradavické. Na stěnách visely girlandy, po chodbách byl rozesetý kouzelný sníh, a dokonce i hlavy mrtvých domácích skřítků, co visely na chodbách, měly vánoční čepičky.
Smutnou tečkou za těmito Vánocemi byla božíhodová návštěva u pana Weasleyho v nemocnici, na které se naše trojice setkala s paní Longbottomovou a Nevillem, kteří byli na návštěvě u Nevillových rodičů.
Vánoce šestého ročníku byly zpočátku poněkud znehodnoceny nevraživostí mezi Ronem a Hermionou důsledkem vztahu Rona s Levandulí Brownovou. A aby toho nebylo málo, musel si Harry dávat pozor na lektvar lásky od Romildy Vaneové, která s ním chtěla jít na vánoční Křiklanův večírek, a samozřejmě randit s vyvoleným. Harry proto raději šel s Lenkou Láskorádovou, s níž si večírek i vlastně užil, což se nedá říci o Hermioně. Ta se celou dobu snažila schovat před Cormacem McLaggenem, s nímž si nerozvážně vyrazila, aby Ron žárlil.
Přesto si Harry konečně užil Vánoce v Doupěti, kam se měl podívat již předchozí rok. To ale nevyšlo. Zážitek to byl oproti Bradavicím značně odlišný. Na rozdíl od okázalé, ale přesto do jisté míry neosobní výzdoby Bradavic, bylo Doupě vyzdobeno spoře, ovšem znatelně s láskou a s jistým osobitým kouzlem. Obývací pokoj byl vyzdoben papírovou výzdobou (práce Ginny, pokoj vypadal jako by tam bouchla papírová bomba) a místo hvězdy, či špice na vánočním stromku byl připevněn zahradní trpaslík oblečený jako anděl (ten nejošklivější, kterého kdy Harry viděl). Rodina společně poslouchala kouzelnický rozhlas, z něhož vycházel libý hlas Celestiny Warbeckové, což si ovšem užívala jen paní Weasleyová, zatímco zbytek rodiny taktně mlčel a snažil se Celestinin vřískot nevnímat.
Celestýna ukončila píseň nesmírně táhlým, vysokým tónem a z rádia se ozval hlasitý potlesk, k němuž se paní Weasleyová nadšeně přidala.
Harry Potter a Princ dvojí krve
„Ušš je konec?“ zeptala se nahlas Fleur. „Díky bohu, byla to strrašná…“
„Tak co, nedáme si skleničku na dobrou noc?“ přehlušil ji pan Weasley a vyskočil. „Kdo si dá vaječný koňak?“
O nějakých Vánocích v dalším roce, který měl být Harryho sedmým rokem v Bradavicích, se ani pořádně nedá mluvit. Trio do školy vůbec neodjelo, neboť se po převratu stali hledanými č. 1-3, resp. 1-2, Ron jakožto čistokrevný měl jistou teoretickou ochranu, ale asi všichni víme jak by to dopadlo, kdyby byl s Harrym chycen. Jenže Ron navíc Harryho a Hermionu, pod negativním vlivem viteálu opustil, a tak Harry zůstal na tyto Vánoce osamocen s Hermionou, která navíc sama trpěla osaměním – jednak odloučením od rodičů, kterým vymazala paměť a jednak kvůli Ronovi, jehož milovala. Ani Harry ovšem neměl o stesk nouzi. Krom ztráty nejlepšího přítele trpěl odloučením od Ginny a strachem o ni, navíc ji ani během Vánoc nemohl sledovat na Pobertově plánku, jak to přes školní rok dělal. V létě taktéž přišel o svoji věrnou Hedviku, která s ním trávila dobré i špatné okamžiky a její přítomnost by se mu jistě hodila.
Na Štědrý večer se Harry s Hermionou přemístili do Godrikova dolu. Harry tak mohl poprvé ve velice emotivním momentu navštívit své rodiče na zdejším hřbitově. Místní válečný pomník byl očarovaný, aby se před zraky kouzelníků a mimo dohled mudlů proměnil ve vánoční symbolický pomník připomínající betlém: sousoší Harryho rodičů a malého Harryho.
Vánoční klid a pohoda se však vůbec nekonala. Útrapy ze skrývání před Voldemortem a silný zážitek z návštěvy Godrikova dolu vyvrcholily v náhlém souboji s Nagini, která se skrývala v mrtvém těle Bathildy Bagshotové. Jediné, co si tak Harry z těchto Vánoc odnesl, byla jeho zlomená hůlka – následek boje s Nagini.
Můžeme se jen domnívat, jaké byly Harryho následující Vánoce, půl roku po skončení kouzelnické války, ale věříme, že všechny ty další Vánoce byly již opravdu šťastné a veselé. Krásnou tečkou za Harryho minulostí je i fakt, že si na Vánoce vyměňuje s Dudleym, s nímž se usmířil, vánoční pohlednice. Jsme si ale jisti, že každé Vánoce si Harry užívá s tím, co je pro něj ten největší dar: rodina.
Zdroj: Knihy 1-7 (elektronické vydání)
https://harrypotter.fandom.com/wiki/Main_Page
