od FildasKirk Vážené čarodějky a vážení kouzelníci, dovolte abych uvedl našeho dnešního oslavence… mě! Ano, já, Zlatoslav Lockhart, nositel Merlinova řádu třetí třídy, čestný člen Ligy na obranu proti černé magii a pětinásobný vítěz v soutěži o nejkouzelnější úsměv Týdeníku čarodějek!
Je vám jistě velkou ctí, že můžete být přítomni na oslavě mých narozenin. A aby ne, stále vypadám úchvatně! Lékouzelnice v nemocnici Sv. Munga se na mě nemohou vynadívat. Jako kdyby mi bylo 25 (pozn. redakce: je mu 57). Nicméně toho trolla jsem nepřemohl tím, že bych se mu vystavoval, hehe. Dovolte tedy, abych vás seznámil s programem mé oslavy: Nejprve si projdeme nějaké historky z mého mládí. Pak vás okouzlím mými úspěchy, které obvykle draze prodávám v knihách. Jistě jste poctěni, že se o tyto příběhy podělím zdarma. A nakonec vám představím moji činnost v posledních letech.
Mé kouzelné já se narodilo 26. ledna roku 1964 čarodějné matce a mudlovskému otci. Měl jsem dvě starší sestry, které jsem měl velice rád, ale nebudu vás okrádat o čas kvůli motákům, kterými byly. Můj kouzelný talent byl evidentní od útlého dětství a má matka na mne byla právem hrdá, což mi, samozřejmě zaslouženě, dávala najevo.
Po příchodu do Bradavic mě, dle mého názoru, nepříliš moudrý Moudrý klobouk chtěl zařadit k temným čarodějům ze Zmijozelu, ale nakonec uznal svůj omyl a poslal mě tam, kam patřím, jak jsem věděl od samého začátku. A kdo četl moji autobiografii Mé kouzelné já, jistě již ví, jaká kolej se stala hodnou mé velikosti: jakožto nejchytřejší student jsem byl předurčen pro Havraspár.
Za mých školních časů jsem míval čtyři velice nevychované spolužáky z Nebelvíru. I přesto, že tito nezbední studenti byli o čtyři ročníky výše, nikdy se jim nepodařilo nachytat mne jejich kanadskými žerty. Nemám jim jejich snahu za zlou, ale byl jsem na ně zkrátka příliš chytrý. Veškeré pověsti o tom, že mi obarvili vlasy na černo, jsou smyšlené. Pouze jsem testoval svůj nový a neotřelý vzhled. Nebylo to špatné, ale dospěl jsem k názoru, že není nad přirozený vzhled.
Bradavice jsem pochopitelně zvládl levou zadní, bylo to pod moji úroveň. Ovšem chtěl jsem, aby se profesorům zdálo, že mě aspoň trochu potrápili. Poté jsem začal cestovat po světě, a když jsem slyšel o útrapách mnohých kouzelníků s kouzelnými škůdci a bestiemi, rozhodl jsem se jim pomoci způsobem sobě vlastním. S šarmem, umem a pokorou.
Během spisování knihy Génius a ghúlové jsem byl unesen skupinou trollů, kteří nesnesli moji náhlou popularitu v Denním věštci. Věznili mě jen chvilku, byli příliš hloupí, aby mne udrželi déle, ale musel jsem se z této události zotavit. Proto mi trvalo tři týdny, než jsem o sobě mohl dát vědět.
V roce 1992 jsem se stal již tak známým, že má popularita přerostla i Chlapce-který-přežil, Harryho Pottera. Z tohoto i jiných důvodů jsem se rozhodl vyslyšet zoufalou prosbu profesora Brumbála a přijmout místo učitele obrany proti černé magii v Bradavicích. Navíc, jakožto pro člena Ligy na obranu proti černé magii, to pro mne byla téměř povinnost.
Rozhodnutí to bylo zcela správné. Již dlouho jsem tušil, že v Bradavicích není vše, jak má být, a můj instinkt mě nezklamal. Záhadné útoky, které způsobovaly zkamenění studentů, zvířat i duchů v Bradavicích, ohrožovaly budoucí generace našeho světa. Po celý školní rok mi nebezpečný protivník unikal jen o vlásek. Jeho zkameňovací kouzlo bych totiž dokázal hravě zvrátit, kdybych byl přítomen v okamžiku seslání.
Vše vyvrcholilo koncem května, kdy mladá studentka, sestra nejlepšího kamaráda mladého Harryho, byla unesena tímto kouzelným monstrem. Chlapci velice chytře přišli za mnou pro pomoc, a to právě ve chvíli, kdy jsem vyluštil poslední díl záhady. Spolu s chlapci jsem sestoupil do podzemí hradu, kde mladí studentíci, kteří do té doby projevovali nadšení a odvahu téměř mně vlastní, neunesli pohled na mrtvé tělo ubohé dívky. V této těžké chvíli a v pomatení smyslů seslali kouzlo, jež se odrazilo od stropu, což – uznávám – bylo překvapující a ten mne zavalil.
S ohledem na neštěstí, které prožili, to chlapcům nemám za zlé. Nehoda mě sice upoutala na pár let na lůžko v nemocnici sv. Munga, ale na druhou stranu jsem si zde mohl odpočinout. Též jsem měl plno času na sepsání mé nejnovější knihy, ve které se úspěšně snažím proniknout do tajů kouzelnické psychologie. Kniha nese název „Kdo jsem?“ a je to bestseller.
Takto tedy pouze na úvod. Když mi nyní přinesete dort, jehož svíčky jsem schopen sfouknout jedním dechem (a jehož recept jsem sám vymyslel), mohu vám povyprávět spoustu dalších detailů.
Prozatím vás mohu odkázat na četbu jednoho z mých nejlepších bestsellerů Já, mé kouzelné já!
Zdroj: https://harrypotter.fandom.com/wiki/Gilderoy_Lockhart a mluvící portrét profesora Lockharta. Opravdový Zlatoslav Lockhart byl totiž zaneprázdněn fanoušky v nemocnici sv. Munga. (Pozn. redakce: Jelikož portrét Zlatoslava Lockharta mluvil po zkonzumování portrétového dortu ještě několik hodin, rozhodli jsme se, že výsledný text bude složen ze střípků toho… řekněme, nejzajímavějšího).
