od Acalanthi Horké datum 2. července vykouzlilo nad budovou jednoho anglického nakladatelství znamení dvacítky. Možná si vybavíte, že to vlastně není zase tak dávno, co jsme zuřivě oslavovaly dvacáté výročí Harryho Pottera. Ne, opravdu to není tak dlouho. Plné číše máslového ležáku jsme pozvedávali téměř celý minulý rok. Tak jak je možné, že se ta dvacítka objevila letos znovu? V červenci roku 1998 totiž přišla na svět Tajemná komnata!
A to by nebylo to pravé výročí, kdybychom ho nějakým způsobem neoslavili! Při této příležitosti se anglické nakladatelství Bloomsbury rozhodlo vydat Tajemnou komnatu v kolejních přebalech. Ne, že by to bylo něco zcela nového. Vždyť 1. června minulého roku byl stvořen i „nový“ Kámen mudrců, který hrdě nosil plenky v červených, žlutých, zelených a modrých barvách.
Letos byl prosazen nápad oslavit každou kolej zvlášť a věnovat jim vždy jeden týden ještě předtím, než byla nakonec 28. června Tajemná komnata přebalena. Od 4. do 10. června si užili svůj týden Nebelvírští. Týden mezi 11. a 17. červnem patřil Mrzimorským, Zmijozelští byli zase svoláni od 18. do 24. června a od 25. června do 2. července se radovala Havraspárská kolej. V těchto týdnech byly postupně vydávány i wallpapery s kolejními motivy pro počítač, tablet, mobil nebo pro profilový obrázek na Twitter či Facebook. Můžete je stáhnout na webových stránkách nakladatelství Bloomsbury zde.
Pokud podrobíme kolejní vydání prvního a druhého dílu detailnějšímu zkoumání, zjistíme, že se poněkud liší (teď nepočítejme obsah). Zmiňme nejprve ústřední kresebný motiv na obálce knih. Zatímco Kámen mudrců si hraje se všemi kolejními zvířaty, na Tajemné komnatě lezou dva hadi, ať už nosí šaty jakékoli barvy. Plazi se ale pokaždé dívají na jiné bordury okolo sebe podle toho, do jaké koleje se začali slézat. Na hřbety knih už se však hadi nedostali, tato místa totiž neústupně obsadila kolejní zvířata.
Ilustrace na přebalech knih však nejsou jedinými obrázky, které ve speciální edici Tajemné komnaty najdeme. Další malované bonusy se totiž nacházejí uvnitř. Nejzajímavější je asi fakt, že v každé z kolejních verzí se nacházejí jiné ilustrace. Když si vezmeme k ruce zmijozelskou edici, narazíme v ní na kresbu váženého Salazara Zmijozela a pochopitelně i zmijozelské společenské místnosti. Z toho vyplývá, že pokud otevřete svou kolejní knihu, setkáte se v ní se zakladatelem své koleje a budete mít možnost vstoupit také do prostor vlastní společenské místnosti. Bomba, co? Mimochodem podobu jim určili autoři ilustrací Levi Pinfold a Katherine Greenaway.
Oba díly byly vydány jak v pevných, tak i v papírových deskách (přičemž paperback vyjde pochopitelně o něco levněji). Tentokrát byl ovšem přehozen kabátek knižních desek, takže zatímco pevné desky u Kamene mudrců jsou černé s kolejními barvami a paperbacky těmito barvami přímo žhnou, u Tajemné komnaty je tomu přesně naopak – pevné desky jsou barevné, kdežto papírové jsou černé s barvami. Příliš perfekcionistickému sběrateli se asi teď udělalo mdlo, protože hřbety knih v knihovně si nebudou navzájem odpovídat, naopak kdo má rád rozmanitost, ten si bude pískat.
Ve zdejších knihkupeckých vodách je možné kolejní vydání obou zmíněných knih ulovit, ale pozor! Žádná z nich není přeložená do češtiny. Vždy se setkáte pouze s anglickou verzí. Harry Potter nás tedy vybízí k tomu, abychom se naučili mluvit pěknou angličtinou. Proč ne? Není vyloučeno, že Harryho jednoho krásného dne potkáme na ulici a pak budeme perlit nově nabytou slovní zásobou ve vyčerpávajícím rozhovoru.
Teď už ale opět trochu vážněji a taky rozvážněji. Letošní červnové kolejní oslavy nakonec vyústily v jednu zajímavou myšlenku, která se zároveň stala mottem i pro kulaté 20. výročí Tajemné komnaty. To zní: „Každý máme svou kolej, ale Bradavice jsou naším domovem.“ Tento motiv provází i krátké video, které zveřejnilo nakladatelství Bloomsbury na svém YouTube účtu.
Video nás vede k zamyšlení se nad tím, jestli je skutečně až tak důležité lpět na příslušnosti ke své koleji a jejich rozdílných povahách, a tím se tak vyhraňovat vůči našim vrstevníkům, když Bradavice spojují nás všechny dohromady, ať už patříme kamkoliv.
„Budeme silní jen tehdy, jestliže dokážeme být jednotní, a budeme slabí, jestliže se nedokážeme dohodnout.“
Albus Brumbál
Ve videu se pak tato myšlenka dále rozvíjí: „Nemusíš být ve Zmijozelu, abys byl ambiciózní. Nemusíš být v Nebelvíru, abys byl odvážný. Nemusíš být v Havraspáru, abys byl moudrý. Nemusíš být v Mrzimoru, abys mohl být věrný. Každý máme svou kolej, ale Bradavice jsou naším domovem. V Bradavicích vždycky najdeš svůj domov.“
