Síla pozitivity v kouzelnickém světě

Od vyhnání bubáků až po kouzlo Expecto Patronum, dnes se můžete těšit na kouzelnický svět plný pozitivity.

Podíváme se na kloub kouzelnické komunitě v těžkých dobách, kdy mnohé z nás sužuje samota nebo neobvyklý shon a strach. Jak se s tím vypořádávají? Ne, teď nemyslíme magii. Bude řeč o pozitivním myšlení.

Třeba takový bubák. Bubáci jsou měnící se stvoření, kteří na sebe berou podobu opravdu všeho, záleží jen na tom, čeho se člověk před nimi nejvíce bojí. Dokonce i mudlové dokážou bubákovu přítomnost vycítit, což hodně vypovídá o samotné podstatě strachu. Z toho vyplývá jedna důležitá informace. K tomu, abychom cítili úzkost, nepotřebujeme žádný hmotný důvod. „Strach“ vidět nemusíme, přesto vnímáme jeho přítomnost velmi silně.

Kouzelníci se bubáka v podobě strachu zbaví tak, že je jednoduše přemění do legrační podoby. A přestože nemáme tu možnost obléknout strach do komické čepice, skutečnost, že se lidé smějí věcem, které je děsí, přece není novinka. Existuje taková celosvětově známá rada: „Pokud se bojíte mluvit na veřejnosti a sužuje vás tréma, představte si své publikum ve spodním prádle.“ Schválně, funguje to? Stejně jako když se lidé smějí starým hororům, jež byly rozhodně natočeny z toho důvodu, aby vás děsily. A není to právě ten způsob, jak v kouzelnickém světě funguje Riddikulus? Proč jsou na sociálních sítích tak neúnavně oblíbené memy na zesměšnění nepříjemných situací? Nasměrujme všichni naše telefony na bubáky a v cuku letu je máme z hlavy pryč!

Dobře, kouzlo Riddikulus nás sice bubáků zbaví, ale na odehnání ukotveného strachu bohužel nestačí. Právě to ukazuje na důležitost postoje k samotnému strachu. Nejde jen o schopnost vytáhnout z hůlky magický paprsek, u takových kouzel je třeba zapojit i emoce.

Když profesor Lupin své třídě představil bubáka, požádal studenty, aby přemýšleli o svých obavách. A následně si měli podobu svého strachu představit v nějaké komické podobě. Jinými slovy, změňte své myšlení, postoj ke strachu a zjistíte, že jsou vaše obavy omezené. Všechny mají svou slabinu. V tom je síla pozitivního myšlení.

Díky nácviku obrany proti bubákům se to zdá být celkem jednoduchý úkol, ale vzhledem k tomu, že Lupinova hodina byla jen Harryho začátkem dlouhé řady dalších cvičení, to zjevně zase tak snadné nebude. Přidejme další stresující zjevení (mozkomory, azkabanské uprchlíky ad.) a myslet pozitivně se stává mnohem obtížnější. A to i ve světě magie.

Riddikulus se ovšem s takovým patronem srovnat rozhodně nedá! Obranné kouzlo expecto patronum, které vyvolá modravé světlo a konkrétní podobu kouzelníkova patrona, se řadí k vysoce pokročilé magii. A jakožto takové je velmi obtížné vyčarovat. Vždyť i samotná Hermiona měla problém se sesláním obyčejného modravého obláčku. Povedené kouzlo je ale opravdu jeden velký balíček štěstí! Dokonce zažene i mozkomory – příšery vysávající všechno dobré.

I přesto se vyvolání patrona od zahnání bubáka zase tak neliší. Základem je myslet na nějakou velmi šťastnou vzpomínku a zároveň říct správné zaklínadlo, hračka ne?

No jo, takhle v textu to zní opravdu jednoduše. Když ale vezmeme v potaz, jak dlouho Harrymu trvalo patrona vyčarovat, asi to nebude až taková procházka růžovou zahradou. Soustředit se na nejšťastnější moment našeho života a zároveň vykřikovat zaklínadlo, je mnohem náročnější, než jak to zní.

Šťastná vzpomínka… nevím jak vy, ale mnoho z nás jich má nespočet. OPRAVDU šťastná? NEJŠŤASTNĚJŠÍ? Těžké vybrat tu správnou, a ještě si představte, jak kolem vás poletují duši beroucí mozkomorové. Chce to jednoduše cvik (a hodně čokolády!).

Víte, v co se bubák proměnil, když se ocitl tváří v tvář Hermioně? V profesorku McGonagallovou, která jí pohrdavě vykládala, že u zkoušek neprošla. Hermiona častokrát mívala sklony hledat černo i tam, kde zpívají ptáci… no, pro vyvolání patrona to zrovna plus není, když je potřeba vyčarovat obláček pozitivity uprostřed temné mlhy bídy a smutku.

Možná je to důvod, proč Harry přirozeně vyniká v obraně proti černé magii tak, jak to Hermiona nikdy nedokázala. Jeho přístup k magii je instinktivní a plný emocí, a přestože zrovna nevyniká kontrolou svých nálad, jistě ví, kam soustředit svou energii.

I tak to ale není jen o praxi a odhodlání. Harryho skutečný průlom se projevil až ve Vězni z Azkabanu, kdy zjistil, že patron v podobě jelena, o kterém s přesvědčením tvrdil, že představuje jeho otce, byl jeho vlastní. V této scéně Harry seslal svého prvního opravdového patrona za přítomnosti skutečných mozkomorů.

“ Věděl jsem, že to tentokrát zvládnu,“ řekl Harry, „protože už jsem to jednou zvládl… Dává to smysl?“

Harry Lupinovi ve filmu Harry Potter a vězeň z Azkabanu

Koneckonců, úspěch plodí úspěch. Jako Ron, když si myslel, že vypil magický lektvar Felix Felicis. Najednou mu sebevědomí a jistota proudila tělem jako krev a nebylo to jen v hlavě, přeneslo se to i do reality. Jakmile si myslíte, věříte, že něco dokážete, opravdu se to tak stane, s pomocí nevědomého snažení.

Takže. Vyvolání patrona je obtížné, stejně jako udržet v hlavě pozitivní přístup. Na oboje je potřeba čas, odhodlání, výdrž a podpora. Povede se to jednou a napodruhé už to bude vždycky snazší. Pokud ke všemu postačí jen praxe a cvik, není divu, že mistrem na tak náročné zaklínadlo, byl právě Harry. Vždyť žádný jiný bradavický student totiž tolik zkušeností a kontaktu s mozkomory neměl.

Zdroj: https://www.wizardingworld.com/features/power-of-positivity-in-the-wizarding-world

Kaemy