od Acalanthi Máme tady v pořadí už třetí dvacítkové výročí! Dne 8. července totiž Vězeň z Azkabanu oslavil své 20. narozeniny! (Samozřejmě jde o knihu, vždyť samotnému azkabanskému uprchlíkovi by bylo dnes podstatně více, pokud by ještě žil – 59 let). Hlavním symbolem letošních kulatých oslav je magický zvířecí patron, kterého Harry poprvé dokázal vyčarovat právě ve třetím ročníku.
Co pro nás toto jubileum znamená? Že třetí kniha o Harry Potterovi oblékla po vzoru svých dvou starších sester barevný mundúr. Přesně na den svých „vydánin“, 8. července 1999, byla tohoto roku vydána znovu, tentokrát v kolejních barvách. Stejně jako Kámen mudrců a Tajemná komnata (psali jsme zde), i naše letošní oslavenkyně dostala privilegium nosit měkkou i pevnou vazbu.
A to je na celé záležitosti jedna z těch nejpodstatnějších věcí – vazba knihy. Je to jasné, vždyť moc dobře víme, že „šaty dělaj člověka“ – v našem případě přebal dělá knihu. Jelikož příběhy Harryho Pottera většina z nás moc dobře zná a odříkává zpaměti, už nám o jejich obsah vlastně ani moc nejde. Nikdo už ho stejně nepředělá. Takže ten vzhled (a trochu symboliky k tomu).
Již u dvou předchozích jubilejních vydání knih jsme si všimli, že paperbacky a tvrdé vazby se od sebe na první pohled liší. Zatímco měkkouši Kamene mudrců září kolejními barvami, tvrďáci nosí černý hábit s barevnými nitkami nápisů a kreseb. Ořízka (hrany listů) je u tvrdých vazeb vždy obarvena tak, aby vypadala jako kolejní šály. Zato u výroční Tajemné komnaty je tomu přesně naopak a barvy vazeb se prohodily. A protože už nám docvaklo, že se budou barvy s vazbami i nadále střídat, pak nás nepřekvapí, že paperback Vězně z Azkabanu bude opět v barvách a tvrdá vazba oděna do elegantní černě.
Nový kabátek staré knihy samozřejmě nemůže být to jediné, co by vás mělo zaujmout. Protože si neustále zakládáme na rozdílných charakterech kolejí, do kterých patříme, potřebujeme rozdílnost vidět všude, kde se dá. Tuhle potřebu nám splnil ilustrátor knihy Levi Pinfold (ilustroval i předchozí dvě knihy v kolejních vydáních), držitel ceny Kate Greenaway za ilustrace v dětských knížkách. Ne snad, že by měl Pinfold nějak moc práce, protože kolejní vydání v zásadě ilustrovaná nejsou. Nějakých bonusů jsme se ale přeci jen dočkali.
V prvé řadě je to ústřední motiv na obálce knihy. Toto čestné místo nemohl obsadit nikdo jiný než Sirius Black, se kterým se ve Vězni z Azkabanu setkáváme poprvé. Navíc zde odhalujeme jeho největší tajemství – Black patří k animágům, takže psa na přebalu knihy spolehlivě poznáme. Uvidí ho nebelvírští, zmijozelští, havraspárští i mrzimorští, jen s tím rozdílem, že kolem psa se vinou jiné bordury plné symbolických odkazů na důležité předměty, osoby nebo události z knihy.
Co najdou nebelvírští na rudě zářících knihách? V levém horním rohu ozdobné bordury vychází měsíc v úplňku. To je odkaz na Remuse Lupina a jeho „malý chlupatý problém“. Z pravého rohu vyráží James Potter coby animág v podobě jelena. Pod ním je v rozvilinách schovaná Chroptící chýše v Prasinkách. Zajímavou prťavou upomínkou je přilba sira Cadogana – pamatujete si, jak na nějakou dobu zastoupil Buclatou dámu v její funkci ostrahy nebelvírské věže? Cardoganova přilba je zavěšená na stuze, která se vine od Harryho hůlky. To se totiž v levém rohu snaží vyčarovat v lese patrona. Možná si všimnete, že stuha, respektive Harryho kouzlo, tvoří dlouhou rozvilinu, z níž vychází onen zmíněný jelen v horním rohu obrázku. Zdá se, že jelen má nakonec dvojí význam a může představovat také Harryho patrona. No a nakonec tu ještě najdeme Hagrida v netradičním trpasličím vydání vlevo nad nápisovou páskou.
Pojďme juknout na zmijozelské vydání. Vlevo vidíme tři mozkomory. Jenže proč? Zařadil moudrý klobouk někdy nějakého mozkomora do koleje? Nesmysl. Jsou to totiž Draco, Crabbe a Goyle v maskách, v nichž se Harryho pokusili vyděsit při famfrpálovém zápasu Nebelvíru s Mrzimorem. Vpravo se tyčí věž proslulé věznice v Azkabanu a pod ní bychom mohli poznat kata Waldena Macnaira, který si brousil kosu na Klofana. Pod páskou „Slytherin“ se nachází krysa, která pravděpodobně odkazuje na Červíčka v jeho podrazácké podobě. Péťa do Zmijozelu sice nepatřil, ale rozhodně mu to nebránilo v tom, aby si u jistých důležitých zmijozelských nevytvořil tu nejlepší protekci. No a nakonec tu najdeme ještě lahvičku s lektvarem, který Snape pravidelně vyvářel pro Lupina – takový malý ukazatel na Severusovu loajalitu k Fénixovu řádu.
Havraspárským se nabízí pohled na čtyři věže. Popisek sice říká, že jde o věže azkabanského vězení, ale spíše se přikláním k názoru, že se jedná o věže bradavického hradu, hlavně havraspárské, a pak také o učebnu jasnovidectví. Na tento vyučovací předmět ostatně odkazují další symboly v ozdobné borduře – maličká profesorka Trelawneyová v levém dolním rohu, která se hlásí do havraspárské koleje. Pod nápisovou páskou vidíme šálek s doutnajícím čajem (věštění z čajových lístků) a vlevo těsně nad páskou se nachází miniaturní křišťálová koule (vydání by měli dodávat i s lupou). Neopomeňme ani běžícího Klofana za svitu měsíce.
Mrzimorští se budou podivovat asi nejvíce. Mozkomory na jejich žluťoučkém vydání bychom asi nečekali. Přesto se tři z nich schovávají ve větvích po stranách obrázku. Zmatený pohled upíráme také na Křivonožku v levém dolním rohu a Záchranný autobus pod nápisovou páskou. K autobusu jsme ale dostali obhajobu – je to totiž odkaz na někdejšího ministra kouzel Dugalda McPhaila (žijícího v 19. století). Jako student kopal za Mrzimor, takže už se příliš nedivíme tomu, že při ministrování prosadil Záchranný autobus v praxi. Další dva symboly nás uklidňují o něco víc. Samotné rozviliny jsou totiž tvořeny větvemi vrby Mlátičky, což je přímá šipka na ředitelku mrzimorské koleje, profesorku Prýtovou, která vyučuje bylinkářství. No a nakonec nás nepřekvapí silueta Cedrika Diggoryho v pravém horním rohu, který jako kapitán mrzimorského famfrpálového družstva chňape po zlatonce. A ano, zlatonka se tu vyskytuje taky. Ovšem Diggorymu za zády.
Uff. Konečně jsme se prokousali hustou spletí symboliky, kterou nám naservíroval Levi Pinfold přímo na barevném podtácku. Ovšem aby to jubilejní vydání nebylo jen o obálce, zapracoval mistr ilustrátor ještě na čtyřech nových kresbách, vytvořených speciálně pro kolejní vydání Vězně z Azkabanu. Nalezneme je za textem až na samotném konci knihy a ukazují vyvolání magického patrona. Pro nebelvírské jej čaruje Hermiona, pro zmijozelské Snape, pro havraspárské Cho Changová a mrzimorským to předvádí Tonksová. Mimochodem další kresby kolejních zakladatelů a mapa bradavických pozemků se objevují hned v úvodu textové části knihy. Ty ovšem nejsou nové, Pinfold je vytvořil dříve, už pro Kámen mudrců, kde se vyskytly poprvé.
Sběratelští fajnšmekři nejspíš už právě teď hrabou prstíčkem. A pokud jsou mezi nimi i detailisté, pak jistě ocení i vyobrazení kolejních zvířátek na hřbetech knih. A ta navíc zaujímají úplně jiné polohy, než na hřbetech Kamene mudrců a Tajemné komnaty.
Jak už jsme se zmínili dříve, obsah (= příběh) zůstává nezměněn, neporušen, zkrátka zafixován ve své původní podobě. A přece mají kolejní vydání něco navíc, co jiným schází. Jsou to stránky se základními i přidanými informacemi o každé koleji zvlášť. Tematicky se vztahují k příběhu dané knihy, takže jiné texty obsahuje Vězeň z Azkabanu a odlišné zase jeho dvě starší ségry.
Když píšeme o tom, že se obsah nemění, pak to myslíme i co do jazyka! Protože stejně jako obě předchozí knihy, ani tato není přeložena do češtiny. Správný sběratelský kousek musí být skrz naskrz co nejoriginálnější. Přesto knihu u nás v České republice seženete snadno. Stačí si zadat původní znění knihy (Harry Potter and the Prisoner of Azkaban) do vyhledávače a sami budete valit oči, jak moc dostupně se holka tváří. Pokud jste tedy doufali, že vám její případná nedosažitelnost ušetří dlouhé hodiny přemlouvání se, že knihu opravdu potřebujete, pak jste v tom zůstali sami. Česká knihkupectví vám to neulehčí.
Vydání dvacítkového Vězně z Azkabanu provázely v Anglii slavnostní akce, do kterých se mohli zapojit všichni fanoušci Harryho Pottera. Jak už bylo zmíněno v úvodu, hlavním symbolem třetího Pottera je magický patron. Výzva fanouškům tedy byla jasná – vyfoťte svou nejšťastnější vzpomínku a sdílejte ji na sociálních sítích! Nakladatelství Bloomsbury poté z vybraných fotografií vytvořilo mozaiku s jelenem.
Další akce se zúčastnili oceňovaní ilustrátoři dětských knih (mezi nimi i ilustrátoři Harryho Pottera jako Levi Pinfold, Jim Kay ad.). Ti nechali pod svýma rukama oživit své vlastní představy o patronech a přenesli je na pohlednice. Jejich obrázky se poté vydražily na aukci a výtěžek putoval na charitu (článek i s obrázky na Pottermore).
Co si z toho všeho máme odnést my? A proč se na to rovnou nepodívat? Britské nakladatelství Bloomsbury si totiž pro své čtenáře připravilo krátké video k Vězňovým dvacátinám.
Video nám připomíná několik citací z knihy. Týkají se Harryho a jeho trápení s mozkomory, kteří jsou nositeli smutku a naprostého zoufalství. Jenomže proti mozkomorům i proti zármutku existuje obrana. „Can you teach me?“ Můžete mě učit? ptá se Harry profesora Lupina. A my už víme, jak to pokračuje dál. To patron je nositel radosti. To on je samotnou zhmotněnou esencí štěstí. „It´s the strongest defence against sadness“ – Je to nejsilnější obrana proti smutku. Vzpomínky na šťastné chvíle. A ty jsou vždycky součástí našeho já. Našich srdcí…
Příjemný návrat do vzpomínek na vězně z Azkabanu!
